Miluj mě navždy.

22. listopadu 2006 v 14:44 | Smajlinka Smoulinka |  Příběh Cornelie

Miluj mě navždy

Konečné pokračování "Síla osudu"

Cornelia se natáhne pro budík na nočním stolku. Údaj na něm oznamuje, že jsou čtyři hodiny ráno. Za záclonou u okna prokukují první paprsky slunce. Všude je ještě šero. Cornelia se převrátí na druhý bok a dělá to, co celou noc- přemýšlí o ní a Calebovi. Ještě nedávno by dala cokoli za to, aby tu byl s ní, aby ji hladil po vlasech, líbal, miloval. A teď? Už to nechce. Ironie osudu, jak se věci rychle mění. Cornelia už nemůže v posteli vydržet. Vstane, umyje se, obleče se. Všichni ještě spí. Cornelia se rozhodne pro ranní procházku po pláži. Převáže si kolem pasu mikinu a vyrazí. Celé město je podivně tiché, spící, neživé. Na pláži je slyšet pouze šum moře a hukot vln, rozražejících se o kameny. Cornelia si vyzuje boty a bosky se prochází. Každou chvíli je některá z vln olízne kotníky. Cornelia se rozhodne, že se na chvilku posadí na některý z kamenů, když ke svému úžasu zjistí, že už je navzdory časné ranní hodině obsazený. Což by jí ani tak nevadilo, kdyby tím sedícím nebyl právě CALEB. Cornelia k němu potichu přistoupí a Caleb se otočí. "Ahoj." Hlesne. "Ahoj." Oplatí Cornelia a pak nastane ticho. To odporné ticho, které drnčí v uších a napětí mezi nimi je téměř hmatatelné. "Calebe………co dál?" odváží se Corny, když už je ticho nesnesitelné. Caleb odvrátí tvář. "Já nevím Cornelie. Nevím co bude dál." Odpoví tiše. Cornelia si k němu přisedne a s úžasem zjistí, že Calebovi oči dostaly skelný výraz. Je to vůbec poprvé, kdy Caleba vidí se slzama v očích. A ten pohled je strašný. Alespoň pro Cornelii. Caleb byl vždycky hrdina, odvážný rytíř, který ji mohl zachránit v jakékoli situaci. A při pomyšlení, že se Cornelia už žádné záchrany nedočká, jí bodne u srdce……….

O týden později

"Cornelie rychle, musíme do Meridianu." Vyhrkne udýchaně Will, když Cornelii dohnala v závěsu s ostatními. "Co se stalo?" informuje se Cornelia, zatímco je Will pomocí srdce přenáší. "Fobos utekl z vězení, spojil se s Nerissou a útočí na zámek Elyon." Řekne se strachem v hlase Taranee a to už jsou na místě. Cornelie vidí stráže hradu, Caleba a ostatní v kruté bitvě před zámkem a Elyon, která právě vězní svého bratra v obrovské bublině. Strážkyně se ihned rozlétnou na pomoc. Will si bere na starost Nerissu, Tara Frosta, Hay Lin se postará o několik dalších vojáků a Irma se pere s Cedrikem. Cornelia pomáhá Aldarnovi a ostatním. Bitva trvá dlouho, dokud Will Nerissu nezničí. Ostatní její vojáci se dávají na rychlý ústup. Lidé Meridianu, Elyon a strážkyně se radují. Cornelia chce Caleba políbit, když jeden z prchajících stvůr vystřelí poslední šíp, který Caleba zasáhne přímo do srdce. "Ne!" zařve Cornelia a rozběhne se k němu. "Calebe, Calebe, prober se, řekni něco, prosím!" žadoní a z tváře jí kapou slzy. "Cornelie, miluji tě." Řekne chraptivě Caleb. Z koutku úst mu stéká pramínek krve. "Za ten týden jsem si to uvědomil. Nemohl jsem bez tebe být…." "Calebe, já tě taky miluju. Strašně moc. Neodcházej, nenechávej mě tady!" pláče Cornelia a svírá Calebovu ruku. "Je mi líto Cornelie, musím odejít……navždy." "Neeee! Nenechám tě odejít miláčku……" Cornelia přes slzy sotva vidí. "Sbohem Cornelie, navždycky tě budu milovat." Calebovy oči pohasly, ústa se nehýbala, dech se zatajil. Byl mrtvý. Cornelia vzlyká a její kapky slz dopadají na Calebovu studenou tvář……….
Když ze světla se stane tma,
A oblohu pokryje temný plášť,
V tu dobu strádá duše má,
Já cítím vůči noci zášť.
Vzpomínky, jež znovu vidím,
Miloval jsi mě tak krátce!
Cítím zášť i vůči lidím,
Přitom mohlo vše probíhat tak hladce.
Mohli jsme svoje štěstí mít,
Láska, jež zpočátku přála nám,
Jak může teďka dovolit,
Abychom byli každý sám?!
Když tě vidím, tak si zoufám,
Jak mi tě halí temný mrak,
Proč já v skrytu duše doufám,
Že je všechno naopak?
Cornelia položí kytici bílých růží Calebovi na prsa a naposledy ho políbí na rty. Víko rakve se zaklapne a Caleb je pohřben v zahradách Meridianu. Z nebe se začnou snášet husté provazce deště. Cornelia odchází. Díky dešti nikdo nepozná, že se jí tváře smáčely slzami zármutku. Pláče a její slova patří Calebovi: "Je možné, že se ještě někdy zamiluji. Možná se i vdám a možná budu mít jednou děti. Možná! Ale už nikdy nebudu milovat! Ctít a uznávat ano, ale ne MILOVAT! Lásku jsem uzamkla v Calebově srdci. Má láska odešla spolu s ním. Sbohem má lásko, náš příběh zůstane v našich srdcích. A ta přetrvají věky. Stejně jako naše LÁSKA!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak byste tento příběh oznámkovali?

1 78.3% (54)
2 7.2% (5)
3 1.4% (1)
4 2.9% (2)
5 10.1% (7)

Komentáře

1 martan martan | 22. listopadu 2006 v 15:16 | Reagovat

béééééé to je smutný kooooooonec, ale je to nádherný všechno vždy končí happy endem ale tady a to je smutný ale nááááááááááááádherný......................

2 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 15:29 | Reagovat

martan: Díky moc.......

3 terka terka | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 19:20 | Reagovat

:'(

4 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 22. listopadu 2006 v 19:37 | Reagovat

Ježiši to je ták nádherný..............................smutný, strašně smutný, ale přitom magický příběh!! A nádherný!!

5 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 19:47 | Reagovat

Všem moc děkuji, jsem ráda, že se to líbilo.

6 kofola kofola | 22. listopadu 2006 v 19:53 | Reagovat

ježiš sorráč,já nechtíc klikla na 5:o(((,to sem fakt nechtěla,promiň!!!Je to moc hezké!

7 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 20:24 | Reagovat

kofola: Neva, stejně je to na 5:)

8 C.O.R.N.E.L.I.A. C.O.R.N.E.L.I.A. | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 20:31 | Reagovat

To je nadherně smutný....Máš vážně talent!

9 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 22. listopadu 2006 v 21:30 | Reagovat

C.O.R.N.E.L.K.A.: Děkuju, ty taky píšeš krásné příběhy.

10 C.O.R.N.E.L.I.A. C.O.R.N.E.L.I.A. | E-mail | Web | 23. listopadu 2006 v 14:48 | Reagovat

Neplánuješ dneska napsat nějaky další přiběh? =)

A ty moje jsou mnohem hnusnější než ty tvoje...Tvoje mají kouzlo.... ;-)

11 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 23. listopadu 2006 v 15:26 | Reagovat

C.O.R.N.E.L.K.A.: Mno, možná bych mohla napsat ještě nějaký...... Nevím jestli to dopíšu dnes, ale snad to brzy zveřejním:)

12 Corny Corny | 17. února 2007 v 10:54 | Reagovat

je to krásne.Takto nadherne a živo popísaný život dvoch ľudí,ktorý sa milujú,no ich láska nemá budúcnosť.Skoro ako Romeo a Julia

13 Corny Corny | 4. března 2007 v 16:22 | Reagovat

:-)

14 M!lka M!lka | Web | 19. srpna 2007 v 18:35 | Reagovat

Fakt je to moc krásný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama