Prosinec 2006

Růže mezi trny IX- závěr

30. prosince 2006 v 18:31 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Jedna pasáž je opsaná z jedné knížky od Lenky Lanczové.
Jedna pasáž je opsaná z jedné knížky od Lenky Lanczové.
Růže mezi trny IX- závěr
V zahradách Meridianu je živo. Oslava vítězství! Všichni se radují, tančí, jedí, pijí……. A na jedné z laviček sedí krásná modrooká dívka s blond vlasy dlouhými po zadek a drží se za ruku s vysokým, tmavovlasým klukem s podivnými mechovými znaky na tvářích. Caleb zázrakem přežil, ale zůstala mu dlouhá jizva. Oba dva se dívají druhému do očí a každou chvíli se políbí. Od stolu je s úsměvem pozorují Will a Elyon. "Vidíš? Neříkala jsem, že to máš nechat na nich?"říká právězrzka Will. "Hm." Šklebí se Elyon, "kdyby Caleb málem neumřel, myslím že by se do teďnesnášeli.". "Ale docela jim to sluší ne?" pokrčí Will rameny. "Jo, to jo. Jenom se jaksi bojím toho co bude až budete muset odjet." Zamračí se Elyon. "Do té dobyčasu dost." Mávne Will rukou.
O dva týdny později
"Calebe, to přece nemyslíš vážně! Myslela jsem, že půjdeš se mnou na Zem!" Cornelia stojí vedle Caleba a po tváři jí stékají slzy. "Cornelie, prosím neplač, pochop….." "Já přece všechno chápu! Má to být rozchod?" Caleb se na ni vyplašeněpodívá, vezme ji za ruku a podívá se jí do uslzených očí. "Co blázníš? Nebo….. ty se chceš rozejít?" "Spíš ty ne?" "Cornelie, to že s tebou nejdu na Zem přece neznamená že těnemám rád!" Cornelia odvrátí hlavu a do očí se jí valí další slzy. "Cornelie, dělej nebo to nestihnem!" volají ostatní strážkyně, když se Cornelia rozhodne. "Holky…… jďete domůsami." "Cože?" vytřeští na ní oči Hay Lin. "To nemyslíš vážně! Chceš tímříct, že tady hodláš….. zůstat?" vyjekla Irma. "To nemůžeš! Máš přece rodinu." Přemlouvá ji Taranee. "Já se rozhodla holky. Jestli jste kamarádky…. Nechte mějít." "Jsi si naprosto jistá že to chceš?" ptala se Will smutně. "Ano…." Hlesla Cornelia.
O 5 let později
Caleb a Cornelia jsou manželé. Bydlí v Meridianu a moc se milují. Teďjsou na jejich oblíbeném místě- u jezera Miele, kde onehdy Caleb Cornelii shodil do vody. Caleb právěvytahuje zpod trička nádhernou rudou růži a podává ji Cornelii. Cornelie ví, že růže pro něj má zvláštní význam. "Miluji tě." Caleb se na Cornelii láskyplněpodívá. "I já tebe. A mám pro tebe překvapení." Cornelia uchopí Caleba za ruce a přitiskne si je na své břicho. Caleb chápe rychle. "Ne……" vyrazí ze sebe užasle. "No ano!" směje se Cornelia. "Ne!" Caleb Cornelii prudce obejme a velmi velmi dlouho líbá……
"Elyon, co se děje?" ptá se Caleb s Cornelií hned potom co se s Elyon přivítají. "Bohužel mám špatnou zprávu. Pamatujete na Cedrika? Potom co byl Fobos zničen jste ho dostali do kobky…" Oba přikývli. "Utekl nám. Když mu nesli jídlo, proměnil se v myš a uprchl. Já…… myslím že půjde po vás. Takže jsem vám chtěla poskytnout ochranu: můžete zůstat u měna zámku, dokud ho nedostanem." Cornelia pohlédla na Caleba a oba mysleli na totéž. "Elyon, jsi moc hodná, ale my se o sebe umíme postarat. Máme vlastní dům a jsme v něm šťastní."
O tři týdny později
"Cornelie! Cornelie uteč, schovej se! Je tady!" křičí Caleb, "přivedl si ještědalší vojáky. Elyon a naši vojáci už jsou na cestě….." "Calebe, já tětady nenechám!" odmítla Cornelia. O pár minut později už měla s Elyon co dělat s Cedrikem. Jasněvyhrávali. Když Elyon Fedrákovi zasadila smrtelnou ránu, jeho vojáci utekli. Cornelia se vrhla Calebovi do náruče, za sebou prchající vojáky. Právěkdyž se políbili, vystřelil jeden z nepřátelůposlední šíp. "Ne!" Caleb ve vteřinězahlédl šíp a stočil Cornelii za něj. Šíp ho zashl přío do srdce. "Calebe!" vykřikla Cornelia, když se Caleb skácel k zemi. "Calebe, Calebe……." Cornelii se po tvářích rozlévaly slzy. "Miluji těCornelie." Vydechl Caleb naposledy…..
Cornelia stála na stráni. Právěnatahovala nohu, že skočí dolů, když za ní kdosi vykřikl: "CORNELIE!" "Elyon." Cornelia se otočila, když ji Elyon odtáhla od propasti. "Elyon, prosím tě, nech měto udělat. Já už nechci žít." "Ne Cornelie, nepustím tě!" Elyon se oči leskly, "já vím jak ti je…… ale nemůžeš přece udělat takovou hloupost! Caleb by si to tak nepřál a mysli na dítě!" Cornelia chce protestovat, ale zjišťuje, že nemá coříct, když se jí v myšlenkách objeví stará vzpomínka. Caleb před jejich domem porcuje dříví. Prosí ho, aby jí to nechal zkusit. Nechtěl ji k tomu pustit. Prý aby si neublížila. Ale ona jinak nedala a pár kouskůse ji podařilo naštípat. Pak se jí sekyra svezla a přimáčkla jí hranou palec k suku. Odhodila ji a s úžasem sledovala bledou ránu, jež se velmi rychle plnila krví. Nebolelo to. Tedy, nebolelo to hned. Za pár vteřin se probrala z šoku a ochromený palec přišel k soběa ona ho začala cítit. Pocit déjavu. Je ve druhém stadiu, ačkoli krev neteče a o nehet nepřijde. Cornelia si uvědomuje nejen ostrou trhlinu v duši, ale hlavněbolest, příšernou svíravou bolest, která jí dodatečněvhání slzy do očí. "Elyon!" vyhrkne Cornelia v pláči a dívky se obejmou………
O 15 let později
Cornelia se už na Zem nevrátila, i když ji už v Meridianu nic nedrželo. Počase se znovu vdala, aby její dítěmělo náhradu za tatínka. Její nový manžel Daniel byl hodný, hezký a milý a Cornelii miloval. Ona ho měla ráda, ale ne tak, jak by si asi zasloužil. Nikdy už nemilovala. Měla s ním osmiletého Nikolaje ačtyřletého Petra. Její dceři s Calebem- Carol, bylo sedmnáct a byla celé po Cornelii. Dlouhé blond vlasy, štíhlá…… Ale oči měla po Calebovi.
Když v doměvšechno usnulo a světla zhasla, dvědívky se vyhouply do sedla dvou koní- Cornelie a Carol. Vydali se na dalekou cestu na kraj Meridianu- k jezeru Miele, kde byl Caleb pohřben. Zatímco Carol zůstala ve stínu, Cornelie přišla ke břehu a položila na hrob kytici rudých růží. "Tvá dcera Calebe….."Řekla a Carol vyšla ze stínu. Oběma ženám pocuchal vlasy vítr a Cornelii osušil mokré líce…….

Spřátelený blog.

28. prosince 2006 v 20:49 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
Tak mám další suprový spřátelený blog- http://witch-strazkyne.blog.cz
Určitě se podívejte!!!!!!
A tady je něco pro corny12, které blog patří:

Růže mezi trny VIII.

28. prosince 2006 v 17:16 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Růže mezi trny VIII.
Elyon se procházela v zahradách a přemýšlela. Pak zahlédla na jedné z laviček Caleba. V ruce držel růži a hleděl kamsi za kopce do dáli. Elyon si k němu přisedne. "Ahoj Chlebe." Pozdraví první. "Královno?" Caleb se rychle postaví na nohy. "Sedni si." Usměje se Elyon a Caleb se vrátí na místo. "Krásný den že ano?" prohodí Elyon konverzačně a mávne rukou k jasné obloze. "Cože? A-ano, musím říct, že je docela pěkné počasí." Caleb byl zřejmě myšlenkami někde úplně jinde. A Elyon tušila kde se vznáší jeho mysl, kdo pro něj byl mnohem důležitější než slunečné počasí. "Myslíš na Cornelii?"zeptala se Elyon bez obalu. "Ne!" Calebův hlas zněl jasně, lež se mu však nevytratila z tváře. "Calebe, ona tě má ráda, ale bojí se, že by to mezi vámi neklapalo." Snaží se Ellie. "A co je mi po tom?" odsekne Caleb zdánlivě bez zájmu. "Miluješ ji?" Elyon se mu zahledí do očí. Caleb uhne pohledem. "Já nevím Elyon. Nic teď nechápu." "Měl by sis to nechat projít hlavou. Rozmysli se Calebe. Holku jako je Cornelie tady už nepotkáš a čas, který zde mají strávit se už krátí." Elyon vstala a pomalu odcházela zpátky do hradu. Měla těch dvou plnou hlavu. Cornelie byla její nejlepší kamarádka a když se trápila Cornelie, trápila se Elyon taky. Ellie zahnula na jednu chodbu a potkala Will. Mířila do svého pokoje. "Nazdárek Elyon!" usmála se Will. "Ahoj Will. Jdeš do pokoje? Co si to neseš?" ukázala Ellie na knížku ve Willině ruce. "Staré pověsti Meridianu a přilehlých světů." Zvedla Will knihu výš, "Doufala jsem, že najdu nějakou hezkou pověst, kterou bych mohla použít na referát o starých bájích. Nechceš mi s tím pomoct?" "Jasně, proč ne." Odvětila Ellie a zamířila s Will do jejího pokoje. Po společném hodinovém usilí se jim podařilo sesmolit obstojný referát. Elyon však stále v hlavě vězel její rozhovor s Calebem a tak nečekaně vypálila na Will. "Nemáš pocit že se mezi nimi něco děje?" "Myslíš mezi Calebem a Cornelií? Vždycky to tak bylo….." odtušila nevzrušeně Will. "Ale on pro ni není perspektivní. A přitom ho strašně chce." Zamračila se Elyon. "Jasně, ale s tím asi nic moc nenaděláme Ellie." Namítla Will, "nech to na nich. Musí si uvědomit co k sobě cítí." "Tak dobře." Vydechla Elyon, "jen doufám, že až si to uvědomí, nebude příliš pozdě."
Cornelie seděla ve svém pokoji a četla si nedočtenou knihu "Oranžové Blues". Nemohla se však na čtení soustředit. Za každým písmenem na ni vyskočil Caleb a v hlavě stále slyšela jejich poslední rozhovor.
"Takže ty už mě nemáš rád?"
"Přeber si to jak chceš."
"To nemyslíš vážně. Ty utečeš jak malej kluk?!"
Cornelia zaklapne knížku. Rozhodne se jít si chvíli zdřímnout, když náhle ji vyruší poplašný zvon. Zaposlouchá se do varovných bubnů, které znamenají jediné- Fobosovi poskokové shromáždili síly a útočí na hrad. Cornelia vyběhne na chodbu, kde se srazí s Will. Obě utíkají k hradní věži, kde jsou ostatní a Will je přemění. Cornelia pohlédne přes hradby dolů a ustrne. Čekala nanejvíš stovku vojáků, tam dole se však snaží prorazit hradby přinejmenším tisíc vojáků……….
Válečný křik ustal. Zbylí povstalci a nohsledové Fobose se dali na kvapný útěk. Vyhráli, ale za jakou cenu. Lidé Meridianu pohřbívají mrtvá těla a ošetřují raněné. Strážkyně jsouz stále ještě na bojišti a pomáhají jak mohou. Kromě jedné, která někoho hledá….
"Calebe? Calebe, kde jsi?" Cornelia se zoufale rozhlíží na všechny strany, kouká na se všude, ale nikde ho nevidí. Vtom ji někdo položí ruku na rameno. "Calebe?" Cornelia se prudce otočí, ale ten kdo ji drží není Caleb. "Elyon?" "Cornelie, vím kde je Caleb." Řekne Elyon smutně. "Kde je?" ptá se Cornelia a tuší špatnou zprávu, "tak kde je?" "Je velmi těžce zraněný Cornelie." Elyon se jí podívá do očí, "pojď za mnou." Obě přijdou do hradu a Elyon zavede Cornelii k jednomu z oken ošetřovny a Cornelia spatří na jednom z lůžek Caleba a u něho dva lékaře. Caleb je bez pláště, bílá košile je v okolí srdce prosáklá krví. Caleb měl zavřené oči a bylo vidět, že je na pokraji vědomí. Cornelie by ze všeho nejradši vešla dovnitř a stiskla mu ruku. Ale on ji přece už nemiluje! Elyon jako by věděla na co Cornelka myslí vzápětí řekne: "Volá tě Cornelie. Pořád opakuje tvoje jméno. Je na tom opravdu špatně. Cornelie on…….. nejspíš zemře. Jestli ho miluješ tak…… jdi za ním." Cornelie přikývne a rozhodně otevře dveře ošetřovny a vklouzne dovnitř. Jeden z lékařů právě říká: "Meč ho zasáhl těsně vedle srdce a rána je hluboká. Nevím, jestli je ještě šance ho zachránit….." Cornelia dojde k Calebovi a skloní se k němu. Calebovi po obličeji stéká pot a stále mumlá: "Cornelie, Cornelie miluji tě." Cornelia mu sevře ruku ve své dlani a zašeptá: "Jsem tady Chlebe. Všechno bude zase dobré." Caleb otevře oči a upře je na Corny. "Ty jsi tady?" zachraptí a z úst mu vyteče pramínek krve. "Ano chlebe, jsem u tebe. Nesmíš mi umřít. Protože……… tě miluji." Cornelia se pokusí o úsměv, ale moc se jí to nepodaří. Caleb zavře oči a poprosí: "Řekni to ještě jednou….." Cornelii stékají po tvářích slzy. "Miluji tě Calebe."

Růže mezi trny VII.

16. prosince 2006 v 15:50 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Promiňte, vím, že je to krátké......
Růže mezi trny VII.
Cornelia se probudí velice pozdě. Vyčistí si zuby, pleť……. U zrcadla zahlédne svůj obraz. Oči opuchlé, pod nimi kruhy, líčidla od včera rozmazaná. Do jedné hodiny Cornelia brečela. Uvědomila si, že má Caleba ráda, ale nemůže s ním být. "No tě pic." Zamumlá a snaží se dát si obličej do pořádku. Kruhy pod očima zamaskuje make-upem, napuchlé oči zrovna tak. Navíc ještě třpytkama přejede oční víčka a řasy řasenkou. Suché rty přelízne růžovou rtěnkou a leskem na rty. Na sebe obleče dlouhé bílé šaty, které se vepředu zavazují, přes ramena ještě hodí modrý plášť. Vlasy zamotá do drdolu a vyrazí na snídani.
V jídelně sedí Elyon, v družném hovoru s Will, kreslící Hay Lin, Irma, která každou chvíli zívne a……… Caleb, který mlčky snídá. "Ahoj Cornelie." Zamává na ni Elyon, "pojď se posadit." "Díky Elyon, nazdar holky." Přinutí se Cornelia k úsměvu a sedne si naproti Calebovi. "Ahoj Calebe." Pozdraví Corny se staženým hrdlem. "Čau." Odvětí Caleb bez zájmu a oči od své snídaně neodtrhne. Will pozvedne obočí, Elyon se na ně znepokojeně podívá, Hay Lin přestane kreslit a Irma vytřeští oči. Je vidět, že jsou velmi překvapené, že se Caleb na Cornelii neusmál, nezeptal se jí jak se má ani nic podobného…… Cornelia se nešťastně pustí do snídaně, ale připadá si, jako by žvýkala koberec a cítí podivnou tíhu na prsou. Strašně se jí chce brečet. Strašně. VÍ, že tentokrát jí Caleb neodpustí. Zranila ho. Vzala mu naději. A tyhle ztráty vždycky bolí. Dlouho. Caleb od sebe odstrčí talíř, otře si koutky úst ubrouskem a odejde. Cornelia se zvedne taky: "Myslím, že si půjdu číst." Řekne a vyjde z místnosti. Holky se za ní zamračeně dívají……..
"Calebe!" zavolá Crnelia a srovná s ním krok. "Calebe, prosím…." "Nic neříkej Cornelie. Nechci to slyšet." Odstrčí Caleb ruku, kterou k němu natahuje. "Proč?" zeptá se Cornelia a zastaví se. Caleb se taky zastaví a pokrčí rameny. "Protože……… by to neklapalo." Odvětil lhostejně. "Takže…….. ty už mě nemáš rád?" Cornelia se mu zahledí do očí. Caleb znovu pokrčí rameny "Přeber si to jak chceš." A odchází. "To nemyslíš vážně!" křičí za ním Cornelia, "ty utečeš jak malej kluk?!" Caleb dělá že ji neslyší a vyjde ven z hradu. Cornelia zapadne do svého pokoje, zhroutí se na postel a pláče. Dlouho……..

Růže mezi trny VI.

14. prosince 2006 v 18:40 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Růže mezi trny VI.
Cornelia po večeři zamíří přímo do pokoje. Cítí se příjemně ospalá. V pokoji si obleče saténovou krátkou noční košilku. Na uši narazí sluchátka s písní "One in a million". Lehne si na postel, zavře oči a rozjímá. Přehrává si skladbu asi pět minut stále dokola a představuje si přitom Calebův obličej. To odpoledne bylo fakt docela fajn….. Bylo to ode mě hnusný, jak jsem se k němu chovala, říká si Corny v duchu. Z jejího rozjímání ji vytrhne podezřelá rána. Vypne hudbu a teprve teď slyší hlasitý náraz na okno každou chvíli. Přehodí přes sebe mikinu a otevře okno dokořán. "Co se to….." začne hlasitě, přeruší ji Calebovo naléhavé "Pssst!" "Calebe! Co tady děláš?" šeptne se Cornelia. "Snažím se tě přimět, abys přišla k oknu! Házím ti do okna kamínky už asi deset minut! Co jsi dělala?" směje se. "Poslouchala……." Pokrčí Cornelka rameny, "a cos mi chtěl?" Cornelia si všimne, že Caleb zavadí pohledem po jejím nedostatečném oděvu. "Jestli by ses nešla projet." Zeptá se Caleb. "Na koni? Teď?" podiví se Cornelia. "Jasně," zazubí se Caleb, "teď je Meridian nejkrásnější a ty ho ještě moc neznáš." Cornelia viditelně váhá. "Prosím!" dodá Caleb. "No tak dobře, já na sebe něco hodím." Řekne Cornelia a zabouchne okno. Svlékne košili a navleče si černé džíny a černé tričko. Vlasy sčeše do ohonu a nalíčí se. Do pusy strčí žvýkačku a otevře znovu okno. "Calebe?" Caleb se vynoří ze stínu: "Hm?" "Jak mám asi SLÉZT?" zeptá se znepokojeně, když vidí, že okno je od země ve výši čtyř metrů. "Vyskoč." Tlemí se Caleb. "Vtipnej." Zvedne Cornelia obočí. "Myslím to vážně. Vyskoč a já tě chytím." Nastaví Caleb náruč. Cornelia zavře oči a skočí. Caleb splní své slova chytí ji. Na pět vteřin. Pak se zapotácí a spadnou na zem oba. "Říkal jsi že mě chytíš!" vyprskne Cornelia smíchy. "Vždyť taky jo. Říkal jsem, že tě chytím, ale neřekl jsem, že tě udržím." Řekne Caleb a oba se rozesmějí. O pět minut později se Cornelia vyhoupne do sedla a Caleb za ní. Caleb Démona pobídne a ten začne uhánět černou nocí. Cornelia je okouzlená. Ještě neviděla tak překrásnou krajinu. Stromy kolem nichž projížděli slabě šustily jak se v jejich větvích proháněl vítr, bylo teplo skoro jako ve dne, veliký bílý měsíc zářil na obloze velmi jasně. Zastavili u velkého jezera. Cornelia seskočila a caleb za ní. "Páni, to je krása……" uteče Cornelii zasněně. "Že jo?" rozhlédne se Caleb se sedne si na břeh jezera, "chodím sem přemýšlet." "Calebe……. Promiň mi, jak jsem tě furt shazovala a tak…….." sedne si Corny vedle něj. "Nikdy jsem ti to neměl za zlé." Zavrtí Caleb hlavou, "vím, proč jsi to dělala." "Ty víš?" Cornelia se na něj podívá. "Ano." Caleb obrátí k Cornelii tvář. Jeho oči už nejsou veselé ani v nich neplají šibalské ohníčky. Jsou vážné, až trochu smutné. "Myslela sis, že náš vztah nemůže klapat, když jsem z jiného světa." Odpoví Caleb. "Ten měsíc je nádherný." Zvedne Cornelia hlavu, "jaká je voda?" "Teplá." Pokrčí Caleb rameny, "tohle jezero má tu výhodu, že nikdy není studené. Ani v zimě. Jmenuje se Melle. Chceš si zaplavat?" "Zaplavat? Vždyť s sebou nemám plavky." Směje se Cornelia. "No a? Můžeš bez oblečení." Zazubí se Caleb. "Ani náhodou!" odmítne Cornelia jeho návrh. "Tak s oblečením. Je to sice nepohodlný, ale jinak fajn…." Nabídne Caleb a skočí do vody. Cornelia vyjekne překvapením, jak ji zmáčí. "Tak pojď," láká ji Caleb, "nebo tě sem hodím!" "To neuděláš!" nevěří Cornelia. "Ne?" tlemí se Caleb, chytne Corny za ruku a strhne ji do vody. "Tak za to tě teď……. Zabiju!………. máš velkej malér!" vyráží Cornelia vzteky a snaží se Caleba dostat pod vodu. Caleb se samozřejmě nenechá a tak je u toho plno smíchu a cákání. "Mám dost." Směje se Cornelka a hrabe se na břeh, podobna vodnici. Během pěti minut zase nasednou na koně a uhánějí zpátky k zámku. Caleb musí ustájit Démona, předtím ale chytí Cornelii za ruku. "Cornelie, dáme zítra repete ne?" zeptá se. "Calebe…" Cornelia sklopí oči, "víš jak jsi u jezera říkal, že jsem si myslela, že náš vztah nebude fungovat……… já……… myslím si to pořád."

Růže mezi trny V.

12. prosince 2006 v 21:42 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Růže mezi trny V.
Navečer se jde Cornelia projít sama po pláních Meridianu. Lehne si do trávy. Je tu moc krásně……….. pomyslí si. Vtom za sebou zaslechne dunění kopyt. Zvedne a uvidí rychle se blížícího černého koně. Kluk, který na něm sedí jí připadá podivně známý…… Caleb. Sakra, vědět tohle, šla by se projít do lesa. Caleb ji zbystří teprve teď a tváří se sice překvapeně, nicméně potěšeně, když ji pozná a zastaví u ní. "Ahoj, co ty tady?" zeptá se a usměje se. "Procházím se, nevidíš?" začne Cornelia ledově, pak si ale vzpomene na Willina slova- "ten kluk si zaslouží trochu něhy, opravdu se snaží." A dodá mírněji: "Potřebovala jsem si provětrat hlavu." "Aha. Proč se neprojedeš na koni? To se provětráš zaručeně a přijdeš na jiný myšlenky." Poradí Caleb. "Neumím jezdit na koni." Zavrtí Cornelia hlavou. "Tak se to naučíš no." Zakření se Caleb a když chce Cornelia něco namítnout, dodá: "Naučím tě to, jestli chceš." Corny viditelně váhá. "Já nevím, co když mě kopne? Nerada bych dostala výchovnou kopytem…." Caleb se začne řehtat, "Neboj, pokud koně nerozrušíš, nic ti neudělá." Caleb seskočí z černého oře. "Pojď, pohlaď si ho. Jmenuje se Démon." Zve ji a chytne koně za uzdu. Cornelka se váhavě přiblíží a popleská černou lesklou srst na krku zvířete. "Je krásnej….." uteče jí zasněně. "Že jo? Jezdím na něm od pěti let, vpodstatě vyrůstá se mnou." Podrbe Caleb horkokrevníka za ušima. "Pojď, naučím tě jezdit na koni." Vezme Cornelii za ruku. "Ne, počkej, já se bojím." Brání se Cornelia, ale Caleb má větší sílu. "Neboj. Nejdřív dej levou nohu do tohohle třmenu….. dobře. Teď přeho'd druhou nohu, počkej, nesmíš takhle vyskakovat, lehni se jako na hřbet břichem a pak přehoď nohu, ne, ale takhle ne! Musíš pořád mít tu levou nohu ve třmenu!" Démon má nekonečnou trpělivost, asi chápe, že Cornelia naskakuje na koně poprvé a tak se ani nepohne. Caleb se náramě baví a po 15 minutách se mu konečně podaří dostat Cornelii do sedla. Když se tam Corny uvelebí, vezme do ruky uzdu a pobídne koně ke kroku. Jakmile se pod Cornelií poprvé zhoupne hřbet koně, zaječí, pustí otěže a přitiskne se koni ke krku. Caleb se smíchy plácá do kolen. Démon naneštěstí uvidí opodál čerstvě vyhlížející trs trávy a udělá bez dovolení další dva kroky. Cornelia se mu pověsí na krk a dostane i nohy ze třmenů. Démon však skloní krk, aby si travičku urafl….. "Néééé!" zakřičí Cornelia, sjede koni po krku, udělá kotrmelec a už se válí na zemi. "Opakovat, opakovat!" svíjí se Caleb smíchy. "Díky, já už mám dost." Vydechne Cornelia a tře si pohmožděné koleno. Přesto ji Caleb znovu vysadí do sedla. Asi tak po 2 hodinách Cornelia dokáže koně rajtovat docela dobře. Ještě se jí nedaří tak úplně dokonale řídit, pobízet koně do cvalu, klusu nebo volného kroku a taky naskakování je trochu problémovější, nicméně jinak je to v pohodě. Cornelia právě zastavuje před Calebem. "Výborně, už rajtuješ jak pravej kovboj." Směje se Caleb. "Přeháníš." Zavrtí hlavou Cornelia, ale usměje se. "Mno, ještě se pár věcí musíš naučit, ale jinak je to dobrý." Přesvědčuje Caleb, vyhoupne se za Corny do sedla a vezme do rukou otěže. Cornelia se zachvěje. Jejich těla se dotýkají, Cornelia cítí Calebovu vůni. Ten pobídne koně do cvalu a uhánějí přes pláň, projedou přes les, přebrodí se přes řeku a už jsou u zámku. Cornelia seskočí, Caleb musí ještě zavést koně do stáje, vyhřebelcovat ho a dát mu napít a seno. "Cornelie?" zavolá ještě. Corny k němu zvedne oči: "Hm?". "Ten večer byl docela příjemnej." Usměje se Caleb a zmizí ve stáji. Dobrý no. Cornelia mu chtě nechtě musí připsat další bod…….

Růže mezi trny IV.

12. prosince 2006 v 18:23 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Růže mezi trny IV.
Cornelia se na večeři obleče do dlouhých šatů z hedvábí, modrozelené barvy. Vlasy vyčeše nahoru do slušivého uzlu. Ještě krátký pohled do zrcadla a může vyrazit. Cornelie se proplete řadou chodeb, až konečně narazí na jídelnu. U stolu už sedí Elyon, Caleb, Will a Taranee a Blunk. Jakmile ji sedící spatří, zamávají jí a Caleb povytáhne židli vedle sebe a gestem zve Cornelii, aby se posadila. Ta jeho tah ignoruje a vecpe se mezi Blunka a Taranee. Caleb zrudne. Elyon se kousne do rtu, Will povytáhne obočí a Taranee se nepatrně zamračí. Blunkovi je to upřímě jednu, právě očichává velké pečené stehýnko a slintá. Trapné ticho přeruší příchod Irmy. Pozdraví a skácí se na povytáhnutou židli vedle Caleba. Hay Lin dorazí jen o vteřinku později a posadí se vedle Irmy. "Takže si dejte do nosu!" usměje se Elyon. Všichni si začnou na zářivě lesklé talíře nakládat zeleninu, pečené brambory, smažená kuřátka a další dobroty. Pomalu se hovor rozproudí. Hay Lin si povídá s Blunkem, Irma, Will a Taranee řeší své schopnosti a Cornelie probírá s Elyon módu. Caleb je potichu. Cornelia se jeho směrem ani nepodívá. Je jí to bůhví proč trapné. V duchu se ujišťuje, že dělá dobře. NEMŮŽE chodit s klukem z jiného světa. Neklapalo by to. Jediný způsob, jak si držet Caleba od těla je, že zůstane chladná. Když na Caleba přece jen po očku mrkne, hledí do svého talíře a jeho oči jsou smutné. Ach jo, kdyby alespoň nebyl tak krásný……..
Najedění, napití a příjemně naladěni se všichni odkulí do svých pelechů. Cornelia si ve svém pokoji rozpustí vlasy, odlíčí stíny a řasenku, vyčistí pleť a zuby. Potom se obleče do saténové noční košilky a téměř ihned usne.
Ráno se Cornelia probudí jako poslední, zívne a protáhne se. Na to, že je sedm hodin je tu pořád docela šero. Corny si obleče dlouhou sukni a tričko. Pak si vyčistí zuby, pleť….. jako obvykle. Vlasy nechá rozpuštěné a spěchá na snídani. V jídelně snídá jen jeden člověk- Caleb. Cornelka se zarazí, ale to už ji Caleb zaregistruje a usměje se. "Dobré ráno." Zazubí se, "jaká byla noc v Meridianu?" "Strašná." Zalže Cornelia ledovým hlasem, "furt jem se budila." Caleb se zatlemí: "Zvykneš si……" "Nechci si zyvkat." Odsekne Cornelia, "protože tu dlouho nebudu." "Fakt? Škoda." Zalituje Caleb, "a jak dlouho tu teda budeš?" zeptá se. "Ehm…….no….no, vlastně….." zakoktá Cornelia, "vlastně měsíc." "To je docela dlouho." Konstatuje Caleb. Cornelia pokrčí rameny a zasedne na opačnou stranu než Caleb. Toho kluka snad nic neodradí! Nevypadá, že by jí včerejší ponížení u večeře měl nějak za zlé……..
Odpoledne se Elyon a strážkyně procházejí po královských zahradách. Když dojdou k jezírku, vynoří se z jednoho keře Caleb. "Tady jsou ty růže na večerní stůl královno." Podává jí nádhernou kytici rudých růží. "Calebe, zapomněla jsem ti to říct, ale ty růže už mám, prosím tě nezlob se." Omlouvá se Elyon. "Nevadí." Zavrtí hlavou Caleb. Pak se zamyslí a podá kytici Cornelii. "Na, vezmi si je. Můžeš si je dát do pokoje, aby se ti líp spalo." Usměje se na ni. "Díky, ale myslím, že se mi s nimi bude spát ještě hůř." Odmítne Cornelia chladně. "Tak…… si je třeba pověs na dveře." Řekne Caleb a smutně odejde. Když je z doslechu, otočí se ostatní strážkyně a Elyon na Cornelii. "Proč ho mučíš?" zamračí se na ni Tara. "Protože já s ním chodit NEMŮŽU!" vyhrkne Corny, "je z jiného světa, víte že by to tak nešlo." "No dobře, ale….." přemlouvá ji Will, "trochu něhy si snad zaslouží. Je moc fajn a myslí to s tebou vážně." "Co já bych za to dala, kdyby se ke mně tak choval Martin?" povídá Irma. "No řekni, kolikrát za život dostaneš tak krásný růže?" ptá se Hay Lin. "Cornelie, Caleb je strašně milý, přátelský, odvážný navíc ještě moc hezký!" pokrčí Elyon rameny, "na takové kluky denně nenarážíš." "Víte co? Pojďte vy sudičky!" rozhorlí se naoko Cornelia a tak pokračujou. Baví se stejně jako předtím, ale Cornelia v duchu přemýšlí o tom, co jí právě řekli a je z toho velice zmatená. Na jednu stranu VÍ, že mají pravdu, ale na druhou VÍ, že s ním chodit nemůže. Nebo……….ano?

Ocenění od Bětky.

11. prosince 2006 v 20:14 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
To je moooocinky krásné ocenění od Bětky (betus-world.blog.cz). Děkuju!!!!!!

Růže mezi trny III.

10. prosince 2006 v 19:19 | Smajlinka Smoulinka |  Růže mezi trny
Růže mezi trny III.
Cornelia se trhnutím probudila. Kolik je hodin? Pomyslela si a natáhla se pro budík. Páni osm hodin, ještěže je neděle. Cornelia vstala, v koupelně si vyčistila běloskvoucí zuby, pleť a další hygienu, v pokoji si oblékla bílé kalhotky a podprsenku, zářivě svítící značkové bikiny a růžové tílko s kytičkama. Dlouhé blond vlasy vyčesala nahoru do lesklého hladkého ohonu, řasy zvýraznila černou řasenkou a rty třešňovým leskem. Právě si lakovala nehty bezbarvým lakem, když jí zazvonil telefon. "Prosím, Cornelie Haleová." Představila se Cornelia. "Ahoj Corny!" ozval se Willin hlas na druhém konci sluchátka, "nešla by jsi dneska na pláž? Je hezky a tak jsme si s holkama říkaly, že si zahrajeme volejbal. Tara říkala že přivede Petra a Irma pozvala i Erika, Martina, Nigela a Matta." Při posledním jménu se Will usmála. "Proč ne, půjdu." Odpověděla Cornelie, "v kolik?" "Fajn, tak ve dvě na pláži! Zatím ahoj!" rozloučila se s Cornelkou Will. "Zatím." Cornelia položila sluchátko zpátky do vidlice.
Cornelia ztrávila celé poledne čtením knížky ,Oranžové blues´. Právě se dostala k místu kde Marcelu Axmanovou, hlavní hrdinku opouští její kluk a ona se uchýlí k návykovým látkám, když jí někdo zaklepal na dveře. "Hm?" vyzvala Cornelia narušitele, aby vstoupil. "Máma říkala, že si se mnou zahraješ pexeso." Zakňourala Lilian, Corneliina mladší sestra. "Nezahraju, jdu na pláž, zahrát si s holkama volejbal." Odpálkovala ji Cornelia. Lilian se urazila a práskla dveřmi. Cornelia vložila záložku do knihy, zaklapla ji a položila na noční stolek.Protáhla se, sešla do kuchyně a v předsíni si nazula plážové sandály. "Jdu na pláž mami, měj se!" zavolala ještě přes rameno.
Cornelia dorazila na pláž s několikaminutovým spožděním, ale kamarádky jí to nemají za zlé. "Ahoj Cornelie!" mávají na ni a smějí se. Spolu s nimi ji zdraví také Erik, Nigel, Matt, Martin a Petr. "Tak jdeme na to ne?" mrkne na ně Petr, "rozdrtíme vás!" Cornelia, Will, Taranee. Irma a hay Lin proti klukům mají jisté výhody. Kromě Cornelie jsou dívky zadané a využívají toho. Když si Irma jakoby náhodou prohrábne vlasy, Martin je do ní tak zakoukaný, že zkazí přihrávku. "Vedeme 5:2." Zvolá Hay Lin a přihraje Cornelii, která míč s výskokem odpálí na pole nepřítele. Petr, který je ve volejbalu také dobrý však míč zachytí "bagrem" a odpinkne ho směrem k Mattovi, který ho zase prsty nahraje Nigelovi, ten ho pošle Erikovi a ten zase přes síť k holkám. "Mám!" oznámí Will a míč přihraje Irmě. Irma ho předá Taranee, ta Hay Lin a Hay Lin dá perfektní smeč. Míč dopadá na písek za sítí. "6:2." Informuje Taranee.
Zakrátko dívky vyhrávají 10:7. "Potvory!" vyprskne Matt smíchy, "počkejte na odvetu!" "Ano? Přejete si další zdrcující porážku?" usměje se roztomile Will a pověsí se Mattovi kolem krku. "Bude to ale muset počkat, protože my už teď něco máme." Vyhrkne najednou znepokojeně. "Fakt?" protáhne Erik tvář, "a nepočkalo by to třeba do zítřka?" "Ne ne, musíme jít." Zavrtěla Will hlavou. "Hned!" dodala, když viděla nechápavý výraz holek. Děvčata se tedy rozloučila se svými zmatenými kluky a s Petrem. "Will, proč musíme odejít?" zeptala se Irma, když už byly klukům z doslechu. "Zachytila jsem volání z Kondrakaru." Vysvětlí Will a zajdou za roh, aby se mohli do Kondrakaru přenést…….
"Vítám vás Strážkyně Sítě." Rozpřáhne Věštec ruce na uvítanou, "mám pro vás úkol na celý měsíc….." začal, ale Hay lin ho přerušila: "Cože na celý MĚSÍC?! To jako že celý měsíc budeme mimo Zemi?!" "Ano, přesně tak strážkyně vzduchu. Na Zemi vás zatím nahradí astrální kapky, které to vysvětlí vašim klukům." Přikývne Věštec, rozhlédne se po děvčatech a dokončí: "Ten měsíc ztrávíte v Meridianu na hradě královny Elyon. Dozvěděl jsem se totiž, že na její zámek útočí uprchlí poskokové Fobose. Takže je budete měsíc chránit, pak vás někdo vystřídá." A s těmito slovy je přepravil do Meridianu dřív, než stačila děvčata cokoli namítnout. "Holky!" přivítá je šťastně Elyon. "Ahojky Ellie." Oplatí jí Strážkyně. "Těší mě, že vás znovu vidím," vynoří se Caleb znenadání zpoza dveří. "Nazdárek Calebe!" smějí se strážkyně kromě Cornelie. "Ahoj Cornelie." Upře na ni Caleb oči. "Nazdar." Odsekne Cornelia chladně. Caleb se zarazí a strážkyně s Elyon po sobě překvapeně mrknou. Ticho prolomí až Elyon: "Ehm…. Mno, myslím že vám ukážu vaše pokoje." Vede strážkyně několika chodbami. Caleb kráčí mlčky za nimi. "Proč za tebou pořád chodí Elyon?" zašeptá Cornelia tiše, aby ji Caleb neslyšel. "Protože jsem ho jmenovala mým osobním strážcem. Musí za mnou chodit." Vysvětlila Elyon rovněž šeptem. "No skvělí." Ušklíbla se Cornelia nenadšeně. Elyon na ní udiveně mrkla: "Co proti němu máš? Náhodou je docela fajn." Cornelia jen pokrčí rameny. "Tak tady má pokoj Taranee s Will." Ukázala Elyon na jedny z dveří v útulné chodbě. Když vstoupili, objevila se prostorná místnost s vlastní koupelnou. "Díky Elyon." Will a Taranee se od nich odloučili a zmizeli ve svém pokoji. "Nezapomeňte že v sedm je večeře!" zvolala ještě Elyon přes dveře. Zabočili za roh vpravo otevřeli páté dveře. "Tady bydlí Irma s Hay Lin." Informovala Elyon a Irma s Hay Lin s díky zapadli do svých komnat. Elyon, Cornelia a Caleb se vrátili zpět do chodby kde měli pokoj Will a Taranee, ale tentokrát na konci chodby zabočili vlevo. Osmé dveře patřily komnatám Cornelii. "Děkuju Elyon." Poděkovala Cornelia. "Nemáš zač Cornelie. Mno, myslím že si půjdu dát koupel. Calebe- máš volno." Řekla Elyon. "Děkuji královno." Uklonil se Ellie Caleb. Elyon odkráčela chodbou a Cornelia a Caleb osamněli. Caleb se na Cornelii nervózně usmál, ale Cornelia se zamračila. "Co tu ještě děláš?" "Bydlím." Tlemil se Caleb. "Kde tady?" "No tady, hned vedle tebe." Vysvětlil Caleb a ukázal na dveře vpravo od Corneliiných. "Ty……. máš pokoj……vedle mě….?" Cornelii úžasem poklesla čelist. "Jo." Řehtal se teď Caleb naplno, "není to super?" "Ne." Zchladila ho Cornelia a zapadla do svého pokoje……

3. speciální ocenění.

3. prosince 2006 v 13:30 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tady mám další úplně supeeeeer speciální ocenění od terky (usaci.blog.cz). Moooocinky děkuju!

Ocenění16.

2. prosince 2006 v 20:44 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění