Leden 2007

Corneliina bolest X- Pomoc v nouzi

28. ledna 2007 v 18:59 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest X- Pomoc v nouzi
"Co se stalo? Jak to vypadáš?" Caleb úlekem otevře ústa a s vyřeštěnýma očima si prohlíží Corneliiny odřené ruce, kolena a potrhané oblečení, "zachránila ses v poslední chvíli zpod kombajnu?" pokusí se zažertovat. "Já..já…" koktá Cornelia, nemůže popadnout dech. Caleb ji rychle vezme za ruku a posadí na nejbližší lavičku, do ruky jí vtiskne poloprázdnou plechovku spritu. "Napij se, dobře… Co se stalo?" vyptává se Caleb. "Ro-Roman… tam u lesa… on chtěl… on mě chtěl…" Corny prudce vydechuje, začíná vnímat bolest odřených končetin i tu píchavou bolest v boku. Calebovi zapálí ve zlomku vteřiny: "Panebože… ublížil ti? Udělal ti něco? Mluv… Musíš okamžitě do nemocnice!". "Ne!" odmítne Cornelia, "ne-nestačil… já…utekla jsem… nic mi není…". Caleb se na ni pochybovačně dívá a po dlouhé chvíli řekne: "Dobře. Odvedu tě domů.". "Ne proboha!" vyděsí se Cornelka znovu, "nemůžu domů… nemůžu… naši mě takhle nesmí vidět!". Caleb chvilku přemýšlí. "Tak fajn. Zavoláš vašim, že přespíš u mě a ráno se uvidí.". Cornelia uvažuje a pak pomalu přikývne. Caleb ji odvede k malé vilce na okraji města a odemkne dveře. Rozsvítí světla a pokyne Cornelii, aby se posadila na židli za dřevěným stolem. Cornelia se zvědavě rozhlíží kolem. Přestože zvenčí vypadá vila malá, uvnitř je dost prostorná a luxusně zařízená. Zatímco Caleb jde pro telefon, Cornelia mrkne na poštu, která je rozložená po stole, ještě s velkou skleněnou mísou, ve které jsou různé druhy ovoce: dva šťavnaté pomeranče, trs banánů, kiwi, hrušky, zelená jablka, ananas a mango. Corny zvedne jeden úředně vyhlížející dopis. No ne? Netušila, že na zemi pracuje. Dopis byl od jeho šéfa, že mu přidal prémie. To už ale zaslechne Calebovy kroky a rychle položí dopis tam, kde byl. Caleb nese v ruce přenosný telefon. "Na, zavolej vašim, ať nemají strach.". Cornelia několikrát hluboce vydechne, aby zklidnila hlas, pak teprve vytočí číslo. "Cornelie? Jsi to ty?" zaslechne hlas své mámy. "Jo mami jsem to já. No… ta diskotéka se nějak protáhla, zůstanu přes noc u kamarádky, nedělej si starosti….. ne mami, to je dobrý, ahoj.". Zavěsí a podá Calebovi telefon. "Díky Calebe." Vyhrkne a sklopí oči. Caleb si před ní klekne na podlahu a vezme ji za ruce. "Víš určitě, že ti jinak nic není?" zeptá se. "Ne…" zavrtí Cornelia hlavou. Pak jí vhrknou slzy. "Jak jsem mohla být tak pitomá?" vzlykne. Caleb se na ni podívá: "Byla jsi jen zklamaná. To pak člověk nevidí to, co by mu normálně bylo jasné." Řekne tiše. "Nejradši bych si nafackovala za ty kopance." Zaštká Corny, "zklamala jsem tolik lidí! Tebe, Elyon, Will, Taranee, Irmu, Hay Lin, rodiče…". "A tebe zase zklamal Roman." Dodá Caleb, "teď se ale o tom nebudeme bavit ne? Musíš si ošetřit ty rány." Ukáže Caleb na odřeniny. Pak kamsi zmizí a vrátí se se sprejem septonexu. Vydezinfikování čerstvých odřenin strašně pálí, Cornelia div nebrečí, auuuu… Konečně Caleb odnáší pekelný sprej. Posléze se vrátí do kuchyně a optá se Cornelky: "Máš hlad? Nedáš si něco k jídlu?". Odpovědí mu je Corneliino zakručení v žaludku. Caleb se spolu s Cornelií rozesměje a jde na průzkum lednice. "Dáš si třeba…. Hm…. Špagety s omáčkou?". "Jo, klidně.". Caleb nalije do hrnce vodu, dá jí vařit a potom do ní vysype hrst špaget. Mezitím připraví druhý hrnec, do kterého nalije trochu mléka, nastrouhá hodně sýra, jeden mazací sýr a míchá na sporáku vařečkou. Po deseti minutách osolí špagety a do rozpuštěné omáčky přisype hrst koření. Po dalších deseti minutách je jídlo hotové a Caleb připraví dva talíře a příbory. Naservíruje vonící specialitu a přisedne k Cornelii ke stolu. Po jídle zavede Corny do obýváku ke krbu, kde ji usadí na koženou pohovku. "Calebe, vážně díky, moc jsi mi pomohl." Řekne Cornelia s pohledem, upřeným do plamenů v krbu. Caleb mávne rukou: "Buď ráda, že to dopadlo takhle. Mohlo to dopadnout mnohem, mnohem hůř. Co jste vlastně dělali na takovým konci města?" zeptá se. "Já… byli jsme na diskotéce a já říkala, ať mě Roman odveze domů. A on pak říkal, že zná zkratku a…" Cornelia zmlkne a odvrátí hlavu. Caleb si k ní sedne, vezme ji kolem ramen a obejme ji. "Je jedna v noci, půjdeme spát, ráno moudřejší večera." Usoudí a zavede Cornelii do ložnice, kde se Cornelia zarazí. "Ale… já nemám nic na spaní." Rozhodí bezradně rukama. "To je fakt." Rozesměje se Caleb a zaštrachá ve skříni. "Na, zkus tohle, i ě je to velký." Hodí Cornelii bílé tričko, které snad bylo šité pro nějakého obra. Corny na to vytřeští oči a Caleb vysvětlí: "To mám od Blunka, dárek k narozeninám.". Když vidí Corneliin výraz, rychle dodá: "Ale neboj, je to fakt několikrát vypraný…". Cornelka se usměje a podívá se na Caleba. Ten pochopí a otočí se k ní zády, aby se mohla převléct. Pak jí ustele svojí postel. "A kde budeš spát ty?" zrozpačití Cornelia. "Mám tu spacák." Pokrčí Caleb rameny. Netrvá dlouho a Cornelia se uloží do Calebovy postele. Cítí v peřině a polštáři Calebovu vůni. "Dobrou noc Cornelie." Popřeje Caleb. "Dobrou Calebe." Oplatí Cornelia a oba pomalu usínají…

Corneliina bolest IX- Půlnoční hrůza

28. ledna 2007 v 9:10 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Na konci trochu drsné......
Corneliina bolest IX- Půlnoční hrůza
Roman zastaví před velkou hospodou na kraji města. Podle hluku je dnes pěkně nabito! Cornelia sleze z motorky a podá Romanovi helmu. Ten ji položí na motorku, vezme Cornelii kolem ramen a vede ji dovnitř. Hospoda je opravdu docela velká a zakouřená. Je zde cítit cigaretový kouř a alkohol. Na vysokém pódiu právě vyhrává známá hip hopová kapela. Roman ji přivede ke stolu kde už sedí jeho kámoši. "Dáš si něco k pití?" zeptá se a nabídne Corny židli. "Hm…tak džus." Pokrčí rameny Cornelia. Všichni kámoši se rozesmějí. Roman také. "Tady se džus nenosí Cornelie." Poučí ji Viktor, "jen alkohol.". "Ale já nepiju." Namítne Cornelka. "My tě naučíme." Zasměje se Petr. "Ale já nechci." Zavrtí hlavou Cornelia. "Neblbni." Podívá se jí Roman do očí. Zase ten známý pocit, jako by ji Roman hypnotizoval! Cornelia pokrčí rameny. Roman se zazubí a zmizí pro pití. Cornelia se sesune na židli. Hovor se u stolu rozproudí. Roman se po pár minutách vrátí a přisedne si k Corny. "Tady máš lehký pivo." Podá jí skleničku a omluvně se usměje, "nic lehčího jsem nenašel.". Cornelia smočí rty v hnědožluté tekutině a mimoděk se otřese. Je to hnusně hořké! Asi po půl hodině se většina lidí zvedne a zamíří na taneční parket. Roman se ihned zvedne také, podá Cornelce ruku a jdou si zatančit. Cornelia musí uznat, že tancovat tedy umí dobře! Nálada se jí však poměrně zhorší, když jí v jednom kole uzme Romanovi Dan. Cornelia vycítí, že už má trochu víc upito, motá kroky a mele blbosti. "Sakra Corny, tys seš ta nejhád…nejnáh…nejnádhernější baba jakou jsem kdy potkal.". "Hm." Zahučí Cornelia pouze a zoufale hledí ke stolu k Romanovi, který se bezvadně baví s ostatními. "Nehšla bys…škyt…ven? Mám tu auto…" otravuje Dan. "Nešla." Ujistí ho Corny, vytrhne se mu a jde zpátky ke stolu, kde se nenápadně přitočí k Romanovi, který již má také značnou část alkoholu v sobě. "Romane… pojď, pojedeme." Zaprosí. "To víš že jo. Potom." Odpoví Roman. Cornelia ho vezme za ruku a on z jejího pohledu vyčte naléhavost. Dopije tedy zbytek lahve. "Tak lidi, já jenom hodim Corny domů, pak se zase vrátím." Oznámí. Někteří mávnou Cornelce na pozdrav, jiní jsou natolik zmoženi alkoholem, že se na to nezmůžou. Když Roman venku zamíří ke své motorce, Cornelia se vyděsí: "Nemůžeš jet! Vždyť jsi pil! Já myslela že pojedem městskou…". "Tady žádná městská nestaví." Rozřehtá se Roman a Cornelia se otřese. I z něho je cítit alkohol na sto honů! "Hele, vyber si Cornelie. Taky se můžeme vrátit." Pokrčí Roman rameny. Cornelia tedy s malou dušičkou přijme helmu a vleze si za Romana na motorku. Jestli se vybourají…! Roman však přes množství alkoholu v krvi řídí docela dobře, víc však rozruší Cornelii fakt, že nemíří nejkratší cestou k jejímu domu, ale úplně jinudy. "Romane, kudy jedeš?" zařve, aby ji slyšel. "Klid, znám zkratku." Zakřičí Roman odpověď a zastaví na odlehlém kousku města, přímo u lesa. "Co je?" vyděsí se Corny když Roman sleze z motorky. "Zastávka." Ušklíbne se Roman. "Proč?" nechápe Cornelka a couvá před ním. Roman se znovu zašklebí a Cornelia pochopí. "Nepřibližuj se ke mně!" zaječí v hrůze. "Myslíš, že jsem to všechno předem nenaplánoval? Myslíš že tě tady někdo uslyší?" rozchechtá se Roman. Cornelia to zkouší. Řve. Roman ji chvilku pozoruje a potom se k ní přidá. Nikdo ale neslyší… Cornelie strachem ztuhne a vzpamatuje se až tehdy, když k ní Roman znovu vykročí. Otočí se na podpatku a rozběhne se pryč. Roman je ale rychlejší, po několika skocích ji dohoní a zkroutí obě ruce za záda. "Ne!!!" rozbrečí se Cornelia. Roman nereaguje a začne Cornelii rvát oblečení. Cornelia se zoufale snaží vytrhnout a v té panice se jí podaří kopnout Romana mezi nohy. Ten zaskučí a klesne na zem. Cornelia na nic nečeká a utíká neskutečnou rychlostí pryč. Strach jí nedovolí vnímat bolest a únavu. V tom spěchu zakopne a upadne. Ohlédne se, aby zjistila, jestli za ní Roman neběží, ale uklidní jí pohled na liduprázdné pole, přes které běžela. Co teď? Cornelia se snaží rozumně uvažovat. Domů jít nemůže. Ale kam půjde? Je celá špinavá, oblečení potrhané… Vtom ji z úvah vyruší vyděšený hlas: "Cornelie?!". Corny se lekne, že je to Roman a prudce se otočí a zírá do známé tváře. Nepatří však Romanovi, ale Calebovi….

Corneliina bolest VIII.- Nový začátek?

26. ledna 2007 v 19:34 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest VIII- Nový začátek?
Cornelia se probere a ihned zajásá. Dneska je konečně sobota!!! Corny si obleče černé džíny a tílko, nalíčí se a po několika dnech i nasnídá. Ráda by si vyrazila na pláž. Sama. Protože sluníčko pálí i ráno, Cornelia si ani nebere mikinu. Nazuje černé plážové sandále a vyrazí. V poslední době se jí všechno jeví mnohem růžověji. Dokonce si přála zase jednou někam vyrazit s Will, Taranee, Irmou a Hay Lin. A na Caleba s Elyon tak nějak nemyslí. Odpustila jim? To zase ne… Jen má co dělat a tak nemá čas myslet na to, jakou jí provedli zradu. Cornelia vyzuje plážové sandále a projde se po liduprázdné pláži bosa. Nechá omývat kotníky slanými vlnkami a uvědomuje si, jak je to příjemné. Strašně ráda by si zaplavala. Jenomže…bez plavek? Ani náhodou. Kdyby tu byly holky, třeba by to všechny považovaly za vzrušující nápad. Ale sama ani náhodou. Co kdyby někdo přišel? Po čtvrt hodině se Cornelka s povzdechem zase obuje a zamíří k domovu. Tam se nejprve položí do vany s horkou vodou. Jak dlouho už si nevlezla do vany! V poslední době se jenom opláchla ve sprše a to bylo tak všechno. Předtím se ve vaně rochnila strašně ráda! Jak to, že už ne? Jenom kvůli Calebovi… uvažuje Cornelia. Nějak jsem na to neměla náladu, musím zase začít. A taky ve škole musím něco udělat. No dobře… dnes se naučím dějepis a matiku, zítra literaturu a chemii. To by šlo… a pokud to půjde ještě lépe, můžu se mrknout i na fyziku, tu máme v úterý… Cornelia si pečlivě umyje vlasy, bohatě nešamponuje celé tělo a nakonec použije kondicionér. Potom se ve vaně hroší ještě čtvrt hodinky relaxuje. Pak se usuší, vypustí vanu, tělo natře tělovým mlékem, před zrcadlem vyčistí pleť a ve svém pokoji vytáhne depilační vosk. Plátky vosku přikládá na lýtka a stehna, poté s nimi prudce trhne. Při jednom obzvlášť prudkém trhnutí jí vyhrknou slzy, které ale zmizí velice rychle. Cornelia vzpomíná, co se u toho zpočátku nabrečela, ale teď už si zvykla. Před zrcadlem ve svém pokoji si vlhké vlasy učeše do hladka a udělá si z ručníku turban. Na sebe hodí domácí oblečení, lehne si na postel, vybalí učení a snaží se nacpat si vědomosti do mozku. Jde to těžko. Látku moc nechápe. Ani se nesnažila ji ve škole pochopit! Přesto se matematiku naučí. Potom přestávka na oběd a znovu tsunami vědomostí, tentokrát dějepis. Data se Cornelii pletou, ale dějepis se každopádně dá naučit… V sedm ji vyruší zvonění mobilu. Unaveně ho zvedne a představí se. "Tady Roman." Pozdraví Romanův hlas, "jdu tě pozvat dneska na diskotéku. Za dvě hodiny u vás před domem.". "Já asi nepůjdu Romane…" zdráhá se Cornelia. "A máš nějakej zvláštní důvod proč ne?" zeptá se Roman. "Musím se učit, mám toho moc…" vysvětluje Cornelia. "Neblbni. Látku doženeš, jestli chceš tak tě to sám doučím. Za dvě hoďky u vás!" zavěsí Roman. Cornelia s povzdechem položí mobil. Ale nakonec proč ne? Může se to přece doučit zítra… Mámě oznámí, že půjde na diskotéku a že se vrátí pozdě. A tak si celou hodinu vybírá nejvhodnější oblečení. Nakonec se rozhodne pro krátkou černou džínovou minisukni s třpytkami a černé tílečko, spojené na zádech pouze několika provázky. Vlasy upraví do nadýchaného účesu, na oční víčka nanese trochu třpytek, řasenku, černé linky… Rty přejede narůžovělou rtěnkou i leskem, kolem krku si zapne černý obojek se stříbrnými hroty a stejný si přicvakne i na zápěstí. Do černé kabelky hodí mobil, peněženku, klíče a nějakou kosmetiku. To už je ale devět a zvenčí se ozve trojí zatroubení silného klaksonu motorky. Cornelia se tedy ještě bohatě navoní, v chodbě zapne vysoké černé kozačky a vyjde z domu právě ve chvíli, kdy se troubení ozývá znovu. "Kde seš takovou domu?" diví se Roman a na pozdrav ji políbí na rty. Cornelia se nezdržuje odpovědí, Roman taky žádnou nečeká, podává jí helmu, Cornelia si jí nasadí a oba odfrčí…..

Corneliina bolest VII.- Bližší setkání

22. ledna 2007 v 15:48 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest VII- Bližší setkání
Příští den má opět s Romanem sraz na pláži. Cornelia se perfektně nalíčí, na sebe si vezme černé plavky, tentokrát jednodílné, ale s hlubokými výkrojemi. Na to navleče dlouhou černou bavlněnou sukni a černé tričko na ramínka. Vlasy sepne do culíku. Do malé černé plážové taštičky hodí něco málo peněz, lesk na rty a řasenku. Jakmile tam dorazí, zjistí že na pláži jsou kromě hromady lidí a ostatní strážkyně, Elyon a Caleb. Caleb právě maže Elyon záda opalovacím krémem, jakmile však zahlédne Cornelii, nechá toho a zírá na ni jako banán. Taranee a Hay Lin na ni mávají, Will volá ať si k nim přisedne, Irma takticky mlčí. Elyon na Cornelii vrhne prosebný pohled, Cornelia však jakoby neslyšela, nevšímavě kolem nich projde a o kousek dál zahlédne Romana. Tentokrát na sobě má tmavě modré kraťasy. Ihned zamíří k němu a Roman ji pozdraví: "Ahoj Cornelie. Vypadáš skvěle.". "Díky." Usměje se Corny a sedne si na deku vedle Romana. "Pojď si zaplachtit." Nabídne Roman aktivně. Cornelia si tedy sundá tričko i sukni a s Romanem a jeho kamarády, kteří se k nim připojí si vypůjčí plachetnici a rozjedou se na moře. Romanovi přátelé- vesměs kluci ze středních škol, Cornelii přiberou do party bez mrknutí oka, poté co ji Roman představí: "Tohle je Cornelie, bezva holka z města.". Pak Cornelce představí své kamarády, je jich asi deset. Cornelie si zapamatuje, že vysoký blondýn je Kryštof, bezvadně opálený zelenooký kluk Petr, tmavovlasý menší mladík Libor, kluk s vypracovanými svaly a hnědými vlasy věčně obklopený holkama je Viktor, hezounek s nagelovanými černými vlasy Radek, uhrovatý smrkáč Pepa, menší vtipálek Dan, brýlatý Ondra se světlým ježkem, zrzavá krasavice je Soňa a štíhlá hnědovláska Míša. Kluci si Cornelii podrobně prohlíží, pozdraví, pochválí, pár jí potřese rukou, Viktor ji při potřásání dokonce krátce políbí. Pak už se ale rozjede zábava, spojená s plachtěním, Cornelia se až diví, jak může být plachetnice rychlá. Sedí na přídi vedle Romana, který ji vezme za ruku s naprostou samozřejmostí. Plachtění trvá asi hodinu, než to Romanovi kámoše přestane bavit. Ani potom ale zábava nekončí. Dan vytáhne odněkud velký míč, že si zahrají zaháněnou v moři. Kluci nemají s osmělováním problémy, jsou ve vodě raz dva, holky lezou do moře pomalu. Když Roman vidí Corneliino okolkování, přiběhne k ní a snaží se jí zchodit do vody. Cornelia piští, jak ji celou zmáčí, směje se a uhýbá. Nakonec ji Roman popadne za nohy, Radek za ruce a společnými silami ji do moře prostě hodí. To už jsou ve vodě všichni, hraje se zaháněná až tam, kde nedostoupnou a musí šlapat vodu. Je to zábava, v partě je dobrá nálada, všichni se smějí a vtipkují. Cornelii se líbí, jak je parta spontánní a živá a… jakási mnohem lidštější než strážkyně. Po další hodince sebou Cornelia plácne na Romanovu deku a Roman sebou hodí vedle ní, jen vypískne jak ji znovu zmáčí. Když jsou oba suší, Roman vytáhne tubu opalovacího krému a Cornelia souhlasí, aby jí namazal záda. Roman udělá několik kopiček krému a dá se do roztírání. Dává si záležet! Pak se vystřídají a Cornelia natírá Romana. Baví ji se dotýkat jeho hebké kůže, také slušně opálené. Pak si Cornelia namaže zbytek těla, lehne si na záda, na oči si nasadí Romanovy tmavé sluneční brýle a relaxuje. Ne ale dlouho, protože kluky z party nenapadne nic chytřejšího, než aby po ní házeli menší kamínky. Míše a Soně se nevede lépe. "Potomci." Zasměje se Cornelia a kamínek, jež jí přistál v pupíku po nich metne zpátky. "Tohle vypadá na mezinárodní konflikt." Zdvihne se Roman na lokti. Kluci hned házet přestanou, respektují jeho paži majetnicky položenou přes Corneliino ploché bříško. "Díky." Poděkuje Cornelia a podívá se mu do černých očí. "Není za co." Pokrčí rameny Roman a podívá se na Cornelii. Jejich oči se střetnou a Cornelia cítí mražení v zádech, které se projevuje pokaždé když pohlédne do těch uhlových očí… Roman ji doslova hypnotizuje pohledem, Cornelia se dívá, neschopná pohnout, cítí podivnou slabost v celém těle, Roman k ní sklání hlavu, stále jsou spojeni očima, zbývají už jenom milimetry a i ty Roman přeruší a Cornelii políbí. Cornelia je udivená, líbá úplně jinak než Caleb, ten ze začátku nepoužíval jazyk, ale Roman jde na věc zhurta, líbá Cornelii hluboko a dlouze, než se Corny odtrhne. Roman se zašklebí a sedne si vedle Cornelie. Chvíli se baví o škole, pak změní téma a Cornelie se dozvídá, že Romana baví kulturistika, každý den chodí do posilovny, ona se mu zase svěří s krasobruslením a volejbalem, Roman připojí házenou. Když ji potom v pět hodin Roman zaveze domů, chvilku se zastaví, aby se rozloučil. Chce Cornelii znovu políbit, ta však ucukne. Roman pokrčí rameny, k pozdravu připojí "měj se fajn" a odjede. Cornelia si ještě v posteli v duch přehrává celý den. Nemělo to chybu! Teda… kromě toho líbání. Bylo to na ni moc rychlé. Ale ihned Romana omlouvá, nemyslel to zle, kdyby řekla že nechce, nedošlo by k tomu. Cornelia blaženě usne….

Anketa ohledně příběhu Corneliina bolest

21. ledna 2007 v 19:44 | Smajlinka Smoulinka |  ankety
Ve skutečnosti to nijak neovlivní děj příběhu, jen by mě zajímaly vaše názory......

Corneliina bolest VI.- Jako ve snách

21. ledna 2007 v 16:05 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest VI- Jako ve snách
Roman zastaví s motorkou na náměstí a mrkne na Cornelii. Ta sleze, sundá si helmu a rozhodí dlouhé blond vlasy po zádech. "Tak co jízda?" zašklebí se Roman. "Co by?" pohodí hlavou Cornelia, jako by na motorkách jezdila denně. Roman se chápavě zazubí. "Takže?" nadhodí Cornelia se svůdným úsměvem. "Takže…." Připojí se Roman, "co mi ukážeš?" zakončí dvojmyslně. "Zatím jenom náměstí." Mrkne na něj Corny. "Zatím?" chytí ji Roman za slovo. Cornelia se tajemně usměje a vykročí doprostřed náměstí. Roman ji následuje. "Takže tady máš naše malé náměstí. Vedou sem čtyři cesty, každá z rohu." Poučuje Cornelka a ukáže na čtyři silnice. "Ale moc velkej ruch tady zrovna není." Dodá. Pak mu Cornelia ukáže památky, muzeum, hotely a restaurace. Nakonec ho zavede na pláž. "Tady se většinou schází většina lidí." Vysvětlí Cornelia, "tady a u školy." Roman se rozhlédne kolem dokola. "Je to tu docela fajn." Řekne a potom mrkne na Cornelii, "děkuju za krásný odpoledne, bylo to super. Za to tě zvu na drink." Mávne rukou k malé, útulné restauraci. Cornelia přikývne a tak zamíří k restauraci. Cornelii se pod nohy připlete kámen, takže zakopne a Roman ji chytí za ruku, aby neupadla. "Díky." Utrousí Cornelia. "Nemáš zač." prohodí ledabyle Roman, ale Corneliinu ruku už jaksi nepustí….
Druhý den si Corny do školy obleče černou džínovou minisukni a krátké černé tričko. Vlasy splete do copu, řasenka, lesk na rty a černé oční linky už jsou normálem. Na chodbě před její skříňkou ji konečně zase jednou přepadnou Caleb s Elyon. "Cornelie, proč s námi nemluvíš? Snažíme se ti omluvit!" začne Elyon prosebně. "Tss, co je mi po vaší omluvě Elyon?" ohrne Cornelia horní ret, "prostě jste to udělali a tím pro mě končíte.". "Cornelie…. Kdo byl ten kluk včera před školou?" zamračí se Caleb, který zatím neříkal nic. "Myslíš toho s motorkou?" zašklebí se Cornelia a když Caleb přikývne praví ledabyle: "To byl Roman.". "Chodíš s ním?" lekne se Elyon. "Možná…" pokrčí Cornelia tajemně rameny a s uspokojením sleduje jak se Calebovi na tváři mihne stín žárlivosti. "Cornelie! Ten kluk se mi nelíbí! Má zlé oči, oči rváče a výtržníka." Snaží se Elyon Cornelii přesvědčit. "To je možné. Ale může to být i naopak. Caleb taky nevypadal, že by mě dokázal takhle podrazit. O tobě nemluvě." Odsekne Cornelia a zmizí ve třídě…
Před školou na ni volá vysoký tmavovlasý kluk s očima tak černýma, že uhlí je proti nim jen tmavě šedivé. "Cornelie!" volá Roman a mává rukama. Cornelia chce zamířit k němu, když ji přeruší Will: "Cornelie, nechceš se jít třeba…. Podívat o obchodech?" "Ne, díky Will." Odmítne Cornelia a běží k Romanovi. "Ahoj Romane." Vyhrkne udýchaně. "Kde jsi, málem jsem tu nechal mládí?" zasměje se Roman. "Do důchodu máš daleko." Odbude ho Cornelia, "Kam chceš vyrazit?" "Třeba do bazénu. Plavky s sebou asi nemáš co?" zeptá se. "Ne." Zavrtí Cornelia hlavou. "To jsem si mohl myslet. Zavezu tě domů, vezmeš si plavky a vyrazíme." Podá Cornelii helmu, oba nasednou, Roman nastartuje a už se rychlostí kulového blesku řítí napříč městem až k vile Corneliiných rodičů.
Tam si Cornelia vyzvedne černé dvojdílné plavky, osušku a sprchový gel, zabalí to do batohu, přibalí ještě řasenku, černou oční tužku, lesk na rty, do pusy strčí mentolovou žvýkačku a když si zavazuje vysoké černé kozačky, osloví ji v chodbě máma: "Cornelie, kam jdeš?" "Do bazénu mami." Odpoví Cornelia a chce zmizet, než se mamka začne moc zajímat. "S holkama?" vyzvídá však máti. "Ne." Zabručí neochotně Cornelia. "Chceš říct že jdeš s tím černovlasým mladíkem, který čeká před naším domem?" zpřísní máma. "No a?" vytřeští Cornelia oči, "odkdy ti vadí černovlasí kluci?" "Neříkám, že mi vadí." Zamítne matka a zamyslí se, "ale Cornelie, dej si na něj pozor. Nelíbí se mi." "To je novinka." Odsekne vzdorovitě Corny, zavrčí "ahoj" a zmizí.
V bazénu není narváno, což je vyjímka. Cornelia usoudí, že se všichni koupou na pláži. Roman už na ni čeká v bazénu a než se stačí osvěžit, pocáká ji. "No počkej!" směje se Cornelka a snaží se ho v bazénu utopit. Překvapeně zjišťuje, že je jí s ním vlastně moc fajn. A Roman v nízkých černých plavkách vypadá fakt skvěle. Dovádějí v bazénu skoro tři hodiny a když se Cornelia konečně dostane domů, až před spaním si uvědomí, že dneska měla jenom jeden prášek, hned poránu. Díky Romanovi další nepotřebovala. Teď by si ale jeden vzít měla, aby se v noci nebudila…. Místo toho se obrátí na bok a usne jako špalek.

Ocenění 17.

20. ledna 2007 v 17:39 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle mám od corny12 za spřátelení. Díky moc je to úúúúžasné!!!!
A tohle je od Elyon a terky. Taky moooc děkuju, je to nááádherné!!!!

Corneliina bolest V.- Druhé setkání

15. ledna 2007 v 17:13 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest V.- Druhé setkání
Cornelia vypne řvoucí budík a jako každé ráno spolkne prášek. Ta věc s Chlebem ještě nepřebolela. Bez prášečku jí v minutě vhrkávají slzy, třesou se ruce…… Prášek je naproti tomu řešení. Malé bílé kolečko se spolkne a bolest přestane. A pak se vezme další. Jednoduché ne? Horší jsou vedlejší účinky prášku. Cornelii je v podstatě všechno jedno. Kašle na školu, kamarádky i rodinu…. Namísto různých barev je u ní nyní k vidění pouze černá. I dnes si obleče černou džínovou sukni a krátké přiléhavé tílko. Oční linky černou tužkou, černé stíny a řasenka jsou teď u ní obvyklé. Ještě přelízne rty leskem a vlasy nechá volně rozpuštěné. Do pusy si vezme žvýkačku, která bezva osvěží dech. Na zápěstí si navleče stříbrný kruh a okolo krku stříbrný řetěz s lebkou. Jako obvykle se nenechá zlákat na snídani, zaváže si vysoké černé šněrovací kozačky a vyráží do školy. Cestou na ni píská mnoho kluků, ale to bylo obvyklé i při starém stylu.
Ve škole slízne další dvě pětky. Jednu z testu, druhou ze zkoušení. Paráda ne? Will se po ní kouká tak nešťastně, až to přijde Cornelii směšné. O přestávce Cornelia zamíří na záchody, kde spolkne další prášek. Bohužel ji zahlédne Will. "Co to máš? Prášky?" zeptá se nedůvěřivě. "Jo." Odpoví Cornelia a opláchne si ústa. "A proč? Tebe něco bolí?" přijde Will až ní. "Že se nezeptáš ještě blběji." Ušklíbne se Cornelia a přejíždí si rty leskem. "Cornelie neříkej že polykáš nějaký svinstvo? Kdes to sebrala?" vyjekne Will vyplašeně. "Neboj, nejsou to drogy. Tyhle jsou neškodný, od lékaře." Zavrtí nad ní Cornelia hlavou. "Dorosťák ti je předepsal jo?" nevěří Will. "Ne," vyvede ji Corny z omylu, "psychiatr mojí mámě, když měla moc práce a hroutila se z toho." "Já ti nevím….. Každý prášky jsou svinstvo." Kousne se Will do rtu. "Klid, tyhle jsou nenávykový. Až se mi uleví, přestanu je brát. A navíc… je to snad moje věc ne?" protáhne se Cornelia. "Ne tak docela! Jsem tvoje kamarádka! Ale ty nás teď strašně zanedbáváš Cornelie! Pojď, vyrazíme někam odpoledne, potřebuju si koupit nový plavky, pomůžeš mi?" nabízí aktivně Will. "Nemám zájem. Nechce se mi." Odmítne Cornelia a zamíří do třídy. "To je právě ta chyba!" vyčítá jí Will, která spěchá vedle ní, "kdybys něco dělala, nemusela bys ty prášky brát! Jenže ty nechceš. Nic tě nebaví, na nic nemáš chuť nebo čas." "To jsi někde četla ne? Takový chytrý řečičky." Uchichtne se Cornelia. Konečně se jí podaří Will urazit.
Když zazvoní, vyjde Cornelia ze školy a okamžitě zbystří Caleba s Elyon, kteří se očividně snaží prodrat davem studentů až k ní. Ještě to tak scházelo! Cornelia rychle zamíří k bráně školy, ale jak se ohlíží, jestli je vzduch čistý, do někoho vrazí. Zdvihne oči, aby se omluvila a…… hledí do těch nejčernějších očí, jaké snad existují. Okamžitě ji polije horkost, smíšená ještě s jiným pocitem….. "Ahoj Cornelie." Pozdraví Roman. V úsměvu mu zazáří běloskvoucí zuby. Jeho oči se na ni dívají tak….. magicky až Cornelii zamrazí. "A-Ahoj Romane." Vykoktá a vykouzlí na tváři jeden z nejkrásnějších úsměvů. "Co tady děláš?" podiví se Cornelia. "Čekám na tebe." Pokrčí rameny Roman. "Hm…. A proč?" zazubí se Cornelia. "Protože mě provedeš po městě, vzpomínáš?" chytne ji Roman za ruku a táhne ji před bránu školy. Cornelia okem zahlédne, jak se Caleb zarazil a vypadalo to, že mu to není ani trochu po chuti. Elyon na ně hleděla s vytřeštěnýma očima. Roman Cornelii přivede k nádherné nablýskané motorce, kterou má zaparkovanou před bránou školy. "Tak jedeme ne?" podává jí Roman helmu. "Na tomhle?" zatají Cornelia dech. "Jasně." Řehtá se Roman, "jestli chceš, můžem ještě pěškobusem, ale tohle je daleko rychlejší." Cornelia se nenechá pobízet a narazí si helmu na hlavu. Sedne si za Romana a ten nastartuje. Na Will a ostatní holky se Cornelia radši nepodívá, zato na Caleba si pohled ujít nenechá. Jen zírej burane! Start připomíná kosmickou raketu. Motorka zavyje, jak Roman přidá plyn a vůbec ne pomalu opouštějí ti dva scénu před školou…..

Corneliina bolest IV.- Příslib budoucnosti

14. ledna 2007 v 21:17 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest IV.-
Odpoledne je Cornelia na počítači, na ICQ, tím že je Willinka666 online zjistí, že Will je tu taky. Ihned jí přijde pozdrav.
Willinka666: Ahoj Cornelie
Corny: Cau
Willinka666: Hele, to s Irmou bylo fakt hnusny
Corny: A hele, vyjednavacka s bilym praporem
Willinka666: Ne. Nezastavam se tebe ani Irmy, ale mohla by ses klidnit. Irma nemuze za tvou naladu!
Corny: A co jako?
Willinka666: Cornelie, nezda se ti ze to prehanis?
Corny: Jsi moje matka?
Willinka666: Ne, proc?
Corny: Tak me nevychovavej. Nedam se.
Willinka666: Tak promin, ale………. Sakra Corny nemuzete si to s Elyon a Calebem vyrikat?
Corny: Ne
Willinka666: Mluvit by jsi s nima mohla! Corny co ti to udela?
Corny: Rekla jsem ne, tak ne!!!!!!
Willinka666: Ale, Corny pockej!!!!!!
Cornelia se však odhlásila. Na ty její rady má určitě náladu!!!! Corneliiny myšlenky se znovu zatoulají do blízkosti Caleba. Cornelia pocítí v očích tlak… Ihned si vezme další prášek. Po chvíli už je jí zase všechno jedno…. Totiž…. Kromě nesnesitelného kručení v žaludku. Nejedla celý den, kromě toastu ráno. Hodí na sebe černé džíny s třpytkami, černé triko s dlouhými rukávy, šedé stíny na oční víčka, řasenku a linky, lesk na rty, žvýkačku do pusy a může vyrazit do ulic! Posadí se do malého bistra poblíž pláže a koupí si hamburger. Když žvýká první sousto, rozhlédne se po bistru, kdo tu všechno sedí….. Nějací němečtí turisté, manželé s dětmi, dvě holky ze školy….. a vzadu v rohu i nějaký neznámý kluk. Cornelia si ho bedlivě prohlédne. Jako uhel černé vlasy má dlouhé pod ramena a svázané v culíku, oči tak černé, že to snad ani nebylo možné, na tváři strniště jednodenních vousů, v obočí piercing, v uších náušnici, na sobě měl černé triko s krátkými rukávy a vyšitou lebkou na hrudi a velice ošoupané džíny. Upíjel ze skleničky pivo. Cornelia se na něj se zájmem zahleděla a jeho černé oči se střetly s jejíma modrýma. Cornelie byla jako hypnotizovaná, ty jeho oči byly tak…. Magické a hluboké, že měla dojem že se v nich utopí. Cornelia tomu klukovi hádala asi tak 17 let. Konečně sklopil oči, usrkl si z půllitru a přeměřil si Cornelii pohledem. Ta se okamžitě zase začala věnovat svému jídlu. Nevěděla co ji to popadlo. Ten kluk byl jiný než ostatní! Doslova Cornelii přitahoval. Když se na něj asi po 10 minutách znovu podívala, zjistila že ji upřeně sleduje. Trhla sebou a zahanbeně sklopila oči. Ten kluk se zvednul a přešel i se sklenicí k jejímu stolu "Je tu volno?" zeptal se. Jeho hlas byl hluboký a zároveň tak….. tak sametový, až Cornelii zamrazilo. "Je, ale jinde taky." Vyhrkla Corny. "Mě se líbí zrovna tohle místečko." Usmál se a přisedl si. "Ty jsi zdejší?" pohlédl na Cornelii. "J-jo." Vykoktala Cornelie, když si jakoby mimoděk položil ruku na stůl vedle té Corneliiny. "Tak to se mi tady bude líbit." Zašklebil se, "když jsou tu tak pěkný holky." Cornelie se na něj podívala s otazníkem v očích. "Právě jsem se přistěhoval." Vysvětlí. "Aha." Odvětí Cornelia konverzačním tónem. Nic lepšího ji v tu chvíli nenapadlo. Cítila podivné chvění okolo žaludeční oblasti, asi jako by jí někdo uvázal na žaludek uzel a ten zatáhl. Tohle se jí stalo jen jedinkrát v životě. Když potkala poprvé Caleba!!!! "To bys mě tady mohla trošku provést, neznám tu nic." Pousmál se zvláštním způsobem. "Ehm…. Jo, jasně." Pokrčila Cornelia rameny, "ale moc toho tu k vidění není.". "To nevadí. Jo a mimochodem, já jsem Roman." Představí se. "Cornelia." Oplatí Cornelia. "Takže Cornelie… bohužel budu muset jít, ale….. hm….. dáš mi tvoje číslo na mobil? Brnknu ti, jestli bys mě třeba neprovedla po tomhle městě." Zase se tak záhadně usměje, že Cornelia nemohla odmítnout. Uložil si do mobilu 9 čísel a rozloučil se s Cornelií. Ta ještě půl hodiny seděla v bistru a snažila se urovnat si myšlenky. Bude to jen přátelské provedení po městě, opakovala si v duchu dokola. Nic víc. Roman….. hm, pěkné jméno, pousmála se Cornelia. Ale měl pěkné oči…… a vlasy….. a postavu…… ale nelíbil se mi. Přemítá Cornelia. Nebo…….ano?

Corneliina bolest III.- Začarovaný kruh

12. ledna 2007 v 18:45 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest III.- Začarovaný kruh
Cornelia se vzbudí a už během chvilky jí vyhrkávají slzy. Honem sáhne do nočního stolku kde nahmátne prášky. Jeden si vezme a zapije čajem. Během pěti minut si ž hoví v měkkých peřinách otupělosti. Po ranní hygieně si sčeše vlasy do drdolu, řasy zvýrazní řasenkou, udělá si černé linky, což není její styl. Rty přejede leskem a po zaváhání si dokonce nalíčí oční víčka černými stíny. Na sebe obleče černé džíny a tílko. V zrcadle se na ni dívá ÚPLNĚ jiná Cornelia! Když sejde dolů na snídani, matka úžasem otevře ústa a Lilian se rozhihňá. "Cornelie, proboha! Co to má být?" zeptá se jí máma. "Nový styl." Pohodí Cornelia hlavou, vezme si do ruky toast, napije se čaje a vyrazí do školy.
Ještě před bránou do školy ji zastaví Caleb. Cornelia ho zahlédne jak k ní míří a zamračí se, když k ní dojde. "Cornelie…." Začne, ale jakmile si ji prohlédne, zděšeně vyjekne: "Prokristapána CO sis to udělala?" "Nech mě na pokoji ty grázle!" vyštěkne Cornelia. "Můžeš mě laskavě chvíli poslouchat?...." zamračí se Caleb. "NE!" zaxichtí se Cornelia. "Chci si JENOM promluvit! To snad můžu ne?" chytí ji Caleb za ruku. "Ne, nemůžeš Calebe. Nemyslela jsem si, že jsi takovej hajzl a Elyon mrcha." "Cornelie co jsme ti udělali? To, že chodím s Elyon přece neznamená, že mi na tobě už nezáleží! Takže můžeš přestat šílet, protože…." Cornelia se mu vytrhne a zařve: "Nic jste mi neudělali?! Calebe, jak by ses cítil ty na mém místě? A co Elyon? Nezáleží jí na mých citech! Řekni Calebe, jaké je to s ní? Vůbec tě nenapadlo jak se budu cítit? Víš jaké to pro mě je? Víš jaké je to ponižující, když se se mnou kluk rozejde a klidně si začne s mojí nejlepší kamarádkou? Nech se vyšetřit ty parchante!" Cornelia uteče a nechá Caleba stát na chodníku. Rychle zaběhne za roh, kde spolkne další prášek. Ještě že začne brzy působit….
Corneliin příchod na školní nádvoří vzbudí hotovou vlnu tsunami. Holky ihned blednou závistí, neboť i v tomto stylu vypadá sexy, kluci si na ni ukazují a pochvalně pískají, když kolem nich prochází, Will a ostatní jen vytřeští oči. A ještě víc se diví, když k nim Crnelia nezamíří, nýbrž jde ihned do třídy…..
Ve školní lavici se Will ihned začne vyptávat: "Cornelie proč jsi tak najednou změnila styl?" "Co? Nelíbí se ti?" ušklíbne se Cornelia. "Ne, to jsem neřekla. Vypadáš v tom dobře, ale….. sakra Corny, tohle NENÍ tvůj styl. Je to moc vyzývavé a….." "No jo no. To víš, teď si musím najít jiného kluka." Šklebí se Cornelia dál. Will se zarazí: "Je v tom Caleb?" "Chytrá holka." "Cornelie, tohle přece nejde! Elyon a Caleb ti nechtěli ublížit! Ani jeden ani druhý! Já ti nechci nic přikazovat, ale…." "Tak to nedělej. Vůdkyní jsi jen jako strážkyně." Will se urazí a chce něco namítnout, ale to už do třídy vchází profesor, studeným hlasem je vyzve, aby se posadili a hned vytáhne třídní knihu. "K tabuli Haleová." Rozhlédne se po třídě. "Já se neučila." Zívne Cornelia. "Cože?" zabrejlí k ní profesor překvapeně. "Já se N-E-U-Č-I-L-A. Neumím to." Zopakuje Cornelia. "Ale….. ale v tom případě vám musím napsat pětku!" Cornelia pokrčí rameny. "Neblbni!!!!" šeptá jí Will, "je to lehká látka, něco řekneš a dostaneš nejvýš trojku!!!!" Cornelia znovu pokrčí rameny. Problém je jinde. Jí se tam prostě NECHCE! Učitel je šokovaný: "Je vám jedno, že se blíží pololetí a záleží na každé známce?!" "Srdečně." Třída užasle vzdychne. Tohle si ještě nikdo nedovolil. "Jak myslíte." Zamračí se profesor a do konce hodiny je pro něj Cornelia vzduch. O přestávce ji Will chytne na chodbě. "Sakra Corny, co to do tebe vjelo?! Nejsi ty praštěná?! Asi jo, protože jinak by jsi…." Cornelia ji přeruší: "Hele Will, jestli chceš jenom poučovat, tak jdi do háje!"
Po škole Cornelii dohoní Will i s ostatníma. "Teda Cornelie, ten novej styl je fakt… hm… zajímavej." Zhodnotí Taranee. "Podle mě je děsnej." Zavrtí Irma hlavou. "Že to říkáš zrovna ty." Ušklíbne se Cornelka zle. "Co tím chceš říct?" zamračí se Irma. "Že se oblékáš jako nějaká slípka." Odsekne Cornelia a zamíří domů. Holky za ní překvapeně zírají a neví co říct….

Corneliina boles II.- Vláda nenávisti

9. ledna 2007 v 18:27 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Corneliina bolest II.- Vláda nenávisti
"Cornelie, řekni nám co se děje, nám přece můžeš říct všechno!" Corneliina matka opatrně klepe na dveře Corneliina pokoje. Corny se před minutkou vrátila ubrečená, nepromluvila slovo a ihned zapadla do svého pokoje. "Jdi pryč mami!" vzlykne Cornelia přes dveře. Corneliina mamka tedy starostlivě opouští své místo. Cornelia sedí na posteli, obličej v dlaních a usilovně pláče. Pláč prý přináší úlevu. Blbost! Řve, div si neprotrhne plíce a přesto stačí jen kratinká vzpomínka na Caleba a šílí nanovo. Je úplně sama. Bez iluzí. Bez lásky. Bez naděje. A tahle ztráta je nejhorší ze všech. Asi v jednu hodinu v noci se Cornelie vyplíží z pokoje do koupelny tak, aby nikoho nevzbudila. Zavře za sebou dveře koupelny a rozsvítí. V zrcadle se na ni dívá holka s rozcuchanými vlasy, opuchlýma očima s rozmazanými líčidly a červeným nosem. Tohle že je ona? Tohle je kráska Cornelia? Corny si rychle vleze pod sprchu a smyje ze sebe prach, špínu a líčidla. Pak zavře kohoutek a osuší se. V pokoji se stačí sotva převléct do noční košile a padne vysíleně na postel.
Ráno si Cornelka nastrká do tašky školní učebnice, vlasy, teď už zase hladké a lesklé nechá volně rozpuštěné, kruhy pod očima zamaskuje make-upem. Na mamčino vyzvídaní co prý se stalo, odpoví pouze krčením ramen. Odmítne snídani, obleče si obyčejné tmavě modré džíny a fialové tričko, přes sebe hodí hnědou mikinu a černou bundu, obuje vysoké černé boty a už je na cestě do školy. Pohled na Caleba s Elyon, kteří na ni čekají před školou jí znovu vžene slzy do očí. Nemůže si však dovolit ani ten nejmenší pláč, proto rychle mrká a snaží se slané potoky nepustit přes hradbu řas. Vida, Caleb neztrácel čas a informoval Elyon o včerejšku. Cornelie dělá, že je nevidí a chce projít kolem nich. "Cornelie, počkej!" zavolá na ni Elyon a srovná s ní krok. "Nech mě Elyon!" zavrčí Cornelka. "Ne! Chci abys pochopila, že jsme ti s Chlebem nechtěli ublížit a…" snaží se Ellie, ale Cornelia ji přeruší: "A já zase chci, abys mě nechala na pokoji." A rozběhne se do třídy. Posadí se vedle Will. Ta se poleká: "Cornelie, stalo se něco?" "Ne." Odsekne Corny. "Nelži! Jsi bledá jako smrtka." Will zaváhá, "stalo se něco….. s Calebem?" "Ne! Nestalo se nic, nech mě na pokoji Will!" rozkřikne se Cornelia až se po nich několik lidí otočí, to už však do třídy přichází profesor. Poté co je posadí jim rozdá papíry s testem. Do háje! pomyslí si Cornelia, no jasně, to je ten test, na který jsem se chtěla včera naučit… Cornelia v testu vyloženě tipuje. Naštěstí se šest vyučovacích hodin překulí rychle a Cornelia s Will se u skříněk sejdou s Taranee, Irmou a Hay Lin. Plánují co budou dělat odpoledne, hadají se jestli si mají zajít na manikúru nebo si radši zahrát volejbal na pláži, jen Cornelia mlčí, zavazuje si vysoké černé boty, obléká bundu. Irma a Hay Lin jsou pro manikúru, Taranee a Will preferují volejbal. Všechny se vzápětí podívají na Cornelii, aby rozhodla. Corny pochopí co po ní chtějí a pokrčí rameny. "Mě je to jedno, já totiž dnes odpodne nikam nejdu." Řekne na rovinu. "COŽE?" vyjeknou holky. "Neblázni, musíš s námi jít, přece…" namítá Irma, ale Cornelka na ni vyštěkne: "Co musím?! Já nemusím nic Irmo, to si zapamatuj!" a než se ostatní nadějou, popadne školní tašku a zmizí jim z dohledu. Před školou čeká Elyon bez Caleba. Ještě to jí scházelo! Cornelia kolem ní chce nevšímavě projít, ale Elyon jí dohoní a popadne za rukáv bundy. "Cornelie jsi pěkný sobec, víš to?" začne tvrdě. "Cože? Já?! Já jsem sobec Elyon?! Já tě snad někdy podrazila?! Já ti přebrala kluka?!" zaječí na ni Cornelia a vytrhne se jí. "S Calebem už jsi nechodila!" namítne Elyon nešťastně "a to jsi na něj byla naštvaná! Myslela jsem, že ti na něm už nezáleží. Já mám Caleba ráda! Ale nechci tě ztratit Cornelie, jsi moje kamarádka a…" "Ne Elyon. Už nejsem." Přeruší ji Cornelia tiše a otáčí se k odchodu. "Nebuď taková mrcha Cornelie!!!" křikne na ni Ellie, "Caleb se kvůli tobě trápí! Vyčítá si, že ti to neřekl!" "Určitě si může oči vyplakat!" odsekne Corny, "a TY nemáš co mluvit o mrchách. Pokud vím, podvedla jsi ty mě. Šeredně!" "Vždyť o tom nic nevíš." Vyhrkne Elyon zoufale. "Stačí co vím. Nenávidím tě Elyon!" zavrčí ještě Cornelia a rozběhne se pryč.
Cornelka s pláčem zvedne sluchátko drnčejícího telefonu. "Prosím." Vzlykne do mluvítka. "Cornelie, tady Will. Elyon mi řekla co se stalo. Pojď k Hay Lin do restaurace, chtěla bych s tebou mluvit." "Nejdu nikam Will." Vyhrkne Cornelia. "Cornelie, Elyon je nešťastná! Chce se ti omluvit." "Já jí na to kašlu!" křikne Cornelka a praští sluchátkem zpátky do vidlice. Cornelia se rozbrečí. Vysype na postel obsah lékárničky a hledá mezi prášky. Úplně na dně objeví uklidňující sedativa. Pamatuje si, že je její máma měla užívat, když měla silné deprese z náročné práce. Teď se jí můžou hodit. Cornelia si strčí dva do pusy a zapije je vodou z vodovodu. Zbylé tři platíčka si nacpe do nočního stolku a uklidí lékárničku. Poté si lehne na postel a čeká, až se dostaví účinky. Dostaví se opravdu brzy. Cornelia je podivně otupená, ale když chce zase začít brečet… zjistí že to nejde. Jakoby jí došly slzy. Najednou je jí všechno jedno. Ať si Elyon toho bídáka nechá, slepice. A Will s ostatníma holkama? Ty jsou jí také ukradené

Corneliina bolest I.- Když umře láska

7. ledna 2007 v 16:38 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
"Cornelie! Haló!" zavolá Irma na Cornelii, které to dnes v přiléhavých maskáčových bikinách, maskáčovém tílku a maskáčových vyšších botách mimořádněsluší, přestože to není její styl. Dlouhé blonďaté vlasy má vyčesané v dlouhý, několika gumičkami zpevněný culík, takže mít tmavé vlasy, kdekdo by si ji mohl splést s Larou Croft. Modré oči má zvýrazněčernouřasenkou a rty leskem. Cornelia se zastaví a počká na Irmu, která ji vzápětí doběhne. "Máme přijít před školu, Elyon a Caleb si chtějí vyposlechnout jak jsme si vedli na misi. "Fajn." Kývne na ni Cornelka a tak se oběvydají na cestu ke škole. Tam se k nim připojí ještěTaranee a všechny jdou kečtyřem postavám před vchodem do školy, které už na němávají. "CORNELIE!" rozzáří se Elyon a obejme ji. Zatímco se všichni navzájem zdraví, Cornelia se dostane blíž k Calebovi a překvapí ji, že Caleb znejistí. Chvíli se dívají jeden na druhého, Caleb podivněprovinile a Corny zmateně. Co se to stalo? Co by měla teďudělat? Pozdravit ho a dělat jako by se nic nestalo? Neee….. Vlepit mu facku? NEEEE! Padnout mu kolem krku? Taky ne, i když to si ve svých představách přála nejvíce. Napětí mezi nimi je přímo hmatatelné, než ho prolomí Caleb: "Ehm…. Ahoj Cornelie." Hlesne rádoby ledabyle "jak se pořád máš?" "Ujde to, ahoj Calebe." Odpoví Cornelia. Ten Calebův výraz je tak nějak……. Zvláštní. Takový u něj ještěneviděla. Vypadal provinile, ale Cornelia vytušila, že to není kvůli tomu, že se s ní rozešel. Jako by udělal ještěněco…. Caleb jakoby věděl, co se Cornelii odehrává v hlavěa odvrátil obličej. "Tak půjdem někam do restaurace ne?" zazubí se Elyon, "a všechno nám podrobněvypovíte."
V restauraci Will se všemi detaily vypráví napínavost jejich poslední mise. Elyon napjatěposlouchá, Hay Lin občas Will doplní nějakým svým pocitem, který cítila v dané chvíli, Irma se zajímá jen o svůj koktejl, Tara poslouchá s lehkým úsměvem a Caleb se místo na Will dívá na Elyon. Cornelia ho sleduje malinko zamračeným pohledem. Caleb najednou odtrhne oči od Elyon a jeho zelené oči se střetnou s Corneliinými. Will mezitím dokončí svůj výklad a Elyon uznale poznamená: "Jste dobré, to s tím kamenem by měnenapadlo!" Pak se mrkne na hodinky na svém zápěstí. "No, budu teďmuset jít, musím se ještěna zítra učit matiku…" Caleb se rychle zvedne také. "Já taky jdu, musím ještě…… no….. musím ještěvyčesat svého koně." Strážkyněse s nimi před restaurací loučí a Elyon s chlebem zamíří pryč. "Mno, měli bychom taky jít, už je skoro šest." Prohlásí Will a tak se strážkynětaké rozejdou každá jiným směrem. Hay Lin a Irma míří směrem k okrajovéčtvrti, Will a Taranee do centra města. Jen Cornelia ještězůstane stát na místěa teprve když jsou strážkyněz dohledu, vydá se opačným směrem než je její domov, směrem kudy odešli Caleb s Elyon. Běží a tak za několik chvil skutečnězahlédne dvěznámé postavy. Jedno jí však vyrazí dech. Caleb vede Elyon ZA RUKU! Cornelia se za nimi plíží, schovává se za popelnice, jen aby ji nezahlédli. Zbytečně! Oba mají oči jen pro sebe a když dojdou k Elyoninu domu, dají na chvíli hlavy dohromady, o něčem mluví, Elyonin smích dolehne až ke Cornelii a ten se jí zaryje do mozku ostřeji než by to dokázala jakákoli dýka. Nejvíc ji však zabolí, když Elyon Caleba krátce políbí na rozloučenou. Cornelku to naprosto šokuje. Celým tělem se jí rozlévá chladná skutečnost, ta bolest ji úplněparalyzuje. Cornelie počká dokud Elyon nebude v doměa vydá se za Calebem. Potřebuje si to s ním vyříkat. Když už jsou daleko od Elyonina domu, Cornelia se konečněodváží promluvit: "Calebe!" zavolá nenuceněklidným hlasem. Caleb se otočí po hlase a ztuhne. "Cornelie,"řekne překvapeně, "co tady děláš?" "Hledám tě." Odpoví Corny popravděa dojde těsněk Calebovi. "Od něčeho ses umazal." Ukáže na Calebovi rty, zbarvené do růžova od Elyoniny rtěnky. Caleb se rychle rukávem očistí. "Co dělá Elyon?" pokračuje Cornelia pořád tím nenuceným hlasem. Calebovi dojde co viděla. "Cornelie…." Hlesne tiše a sklopí oči, "nemám coříct.". "Chodíš s ní?" zeptá se Cornelia přímo i když předem ví odpověď. Ještěže je ještěcelé paralyzovaná, jinak by snad na místěumřela. Caleb krátce přikývne. "Aha. Takže s ní chodíš. Doufám, že s ní budeš šťastný!"řekne Cornelia chladněa chce odejít, Caleb ji však chytí za ruku. "Cornelie já…. Nechtěl jsem ti ublížit." Cornelie se vytrhne a vší silou Calebovi vlepí facku. Caleb zavrávorá a oteklá tvářmu zrudne. "Ty hajzle!" zakřičí na něj Cornelia. "Cornelie, počkej, měl bych ti vysvětlit…." "NE! Nechci to slyšet rozumíš?! NEMŮŽU!" zařve na něj Cornelia a vyhrknou jí slzy. Umrtvující bolest přestala mít umrtvující účinky a Cornelia téměřbolestí nedýchá. Tahle bolest je horší než veškerá zranění. Bolest duše. Bolest z toho, když umře láska. Otočí se na podpatku a běží pryč. Caleb za ní ještěvolá, ale brzy se jeho křik ztratí v dáli. Cornelka pořád běží, nevnímá únavu, pro bolest duše, nevnímá ani bolest těla….

Upoutávka příběhu- Corneliina bolest

7. ledna 2007 v 13:00 | Smajlinka Smoulinka |  Corneliina bolest
Caleb a Cornelia se rozešli, ale Cornelia se domnívá že po dlouhé době odloučení se s Calebem zase dá dohromady. Po jedné z náročných misí ji však čeká šok. Zničená bolestí Cornelia sáhne po uklidňujících prášcích, neví však, do čeho se žene. Dokáží Strážkyně své kamarádce pomoct? A udrží si Cornelia životní lásku?
Pište do komentářů, jestli mám psát tento příběh....