Sonáta pro rozervané srdce, kapitola VI.

9. dubna 2007 v 9:53 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola VI.
Hodina plavání
(vypráví Caleb)
"Calebe! Calebe! CALEBE!" dělám že neslyším Pavlovo řev a jdu nevšímavě dál. Slyším, že se za mnou rozběhl a tak si nenápadně, aby to neviděl, nasadím na uši mp3, abych mohl svoje chování nějak omluvit. "Jdeš jak hluchej." Vyčte mi a sundá sluchátka z uší. Pokrčím rameny: "Potřebuješ něco?". Pavel se zatváří dotčeně: "Snad jsme kámoši ne? Nemůžu si s tebou jen tak pokecat?". Trochu se zastydím. Má pravdu, jsme kámoši, nic se neděje ne? "Můžeš." Uchichtnu se, "O čem chceš mluvit?". "Tak třeba jak ti to jde s tou tvojí holkou…" mrkne na mě. Úsměv se z mé tváře vytratí. "Ona není moje holka." Uhnu před jeho rentgenovýma očima. "Tak už aby byla, tolik času nemáš." Usoudí Pavel. "Bude." Odseknu o něco prudčeji, než bych sám chtěl a nechám ho stát na rohu ulice. Mám sice Pavla a Billyho a Jacka a Borise rád, ale někdy jsou vážně nesnesitelní!
"Calebe?" tak tenhle hlas mě potěší daleko víc než ten Pavlovo. "Ahoj Cornelie." Usměju se na ni a ona mi úsměv oplatí. "Calebe, můžeš tohle úterý?" zeptá se a připojí se ke mně. "Jo…" zamyslím se. "Fajn. Tak můžeš přijít na to doučování. Teda jestli ještě chceš…" přikývne Cornelia. "Chci," ujistím ji, "kam máš namířeno?". "Na plavaní." Odpoví mi a ukáže na svou růžovou sportovní tašku. Má na ní vyšité květiny. Vůbec je půvabně oblečená. Jelikož dnes navzdory pozdnímu září svítí sluníčko, oblékla si krátké džínové kraťasy, které mají na každé nohavici krátký rozparek a ten se stahuje na hnědé šňůrky. Na sobě má také bílé tílko, v jehož spodní části rozkvétá celá louka pouze fialových květinek. Tílko je poměrně krátké, takže odhaluje štíhlé opálené bříško. "A můžu jít s tebou?" zvednu zrak od jejího odhaleného pupíku k jejím šmolkově modrým očím. Cornelia se zasměje: "No, já tam ale nejdu pro zábavu, jen tak. Plavu závodně.". "Já vím," přikývnu, "ale i tak tam přece můžu jít s tebou ne? Budu se na tebe dívat…". "To můžeš." Souhlasí pobaveně, "ale zajímalo by mě, jak dlouho tě to bude bavit.". To by ses divila, ušklíbnu se v duchu, jak dlouho bych se na tebe vydržel dívat.
Sportovní dům, v němž se kromě posilovny a několika tělocvičen nachází také plavecký bazén, stojí v centru města. Cesta nám však uteče rychle, oba se dobře bavíme. Nevím čím to, ale je nám spolu fajn. Cítím to.
Vevnitř počkám u bazénu na tribuně, dokud Cornelia nevyjde v dvojdílných červených plavkách, hezkého střihu. Údivem vyvalím oči a pootevřu ústa. Musím nejspíš v tu chvíli vypadat jako debil, nicméně nemůžu se ovládnout, když takhle Cornelii vidím. Vzpamatuji se teprve, když mi zamává a na příkaz svého trenéra s několika ostatními dívkami skočí do vody. Zavrtím hlavou, abych zaplašil jisté myšlenky, které se mi tam proti mé vůli draly. Opřu si bradu o kolena a vzdychnu. Cornelia vypadá v plavkách málem jako bohyně. Vysoká, útloboká, malý zadek a dlouhé nohy, štíhlá jako proutek, dlouhé blonďaté vlasy rozpuštěné. Po celém těle je krásně opálená. Líbí se mi na ní všechno. Občas můj zrak ulétne i k jejím dvoum kopečkům ňader… Sleduji, jak nejprve přeplavou několikrát dlouhý bazén sem a tam, trénují skoky do vody a Cornelii to opravdu jde. Nakonec pak přijdou skoky z vysoké věže, na které také civím s otevřenou pusou. Cornelia se ještě v letu schoulí a pak narovná a zajede pod vodu ukázkově propnutá. Pár chvilek a její hlava se objeví nad hladinou. Jelikož mrkne směrem ke mně, ukážu jí palcem jedničku. Usměje se na mě tak zářivě, až mě bodne.
Po tréninku se nabídnu, že ji doprovodím domů. Cornelia souhlasí, venku se totiž docela setmělo. Bavíme se víc než dobře, Cornelia vypráví o svých zamilovaných koníčcích, plavání, kreslení a lukostřelbě, já přidávám svoje karate, vypravujeme si všelijaké veselé zážitky, každou chvíli se smějeme. Ptá se mě na statek mého strýčka, hlavně tedy na koně. Slibuji jí, že ji tam někdy vezmu si zajezdit. Pak se mě zeptá, jestli umím hrát na nějaký hudební nástroj. Odpovídám, že jsem hrál na kytaru, ale nějak moc mě to nechytlo a tak jsem toho nechal… Cesta k jejímu domu uteče až trapně brzy. "Tak…ahoj?" podívám se jí do obličeje. "Ahoj." Usměje se. Přesto se k odchodu jaksi nemáme. "Díky za krásný odpoledne." Vyhrknu. "Nemáš zač." diví se Cornelia. Mám! A hodně! A… zase nic. Pořád si hledíme do očí a stojíme u sebe hodně blízko. Moje tvář je plná očekávání, Corneliina je vážná, ve střehu. Ani nepostřehnu, kdy se k sobě trochu nakloníme, naše hlavy jsou už opravdu dost blizoučko… Když se moje rty dotknou jejích nádherných, plných a sametových, Cornelia sebou trhne a odtáhne se. "Tak dobrou Calebe." Usměje se naposled a zmizí v temných dveřích. Ještě chvíli na ně civím jak čerstvě vyoraná myš, pak se ale vzpamatuji a vydám se na cestu k vlastnímu domovu. Tak to bychom měli, usměji se v duchu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornelia Haleova a Cornelia Hale Cornelia Haleova a Cornelia Hale | Web | 9. dubna 2007 v 10:23 | Reagovat

Je to úžasný příběh! Přenádherný!! Doufáme, že brzy bude další, co nejdříve...plošíííme =D

2 U.S.A.K. U.S.A.K. | E-mail | Web | 9. dubna 2007 v 10:29 | Reagovat

je to nádherné, skvělé, a já se přidám : ploším ploším rychle další

3 9pitris 9pitris | E-mail | 9. dubna 2007 v 10:36 | Reagovat

bude ještě dnes pokráčko?ten konec byl hrozitáncky super přece bys to takhle nenechala.

4 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 9. dubna 2007 v 10:59 | Reagovat

9pitris: Nooooooooo... :) Možná, ale spíš ne.

5 9pitris 9pitris | E-mail | 9. dubna 2007 v 12:54 | Reagovat

prosímm jako dárek k velikonocůmmmmmmm

6 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 9. dubna 2007 v 13:43 | Reagovat

9pitris: :D

7 Corny Corny | 9. dubna 2007 v 18:17 | Reagovat

to je omba! ty si úúúplne geniálna.. :-)

8 corny23 corny23 | Web | 9. dubna 2007 v 20:51 | Reagovat

Přenádherný!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama