Květen 2007

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XII.

31. května 2007 v 14:32 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XII.
Koníčci a jiní koně
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
V sobotu ve dvě hodiny odpoledne se na nádraží konečně objeví Cornelia. Má na sobě hnědé kožené tří čtvrťáky, bílou košili a hnědé vysoké kozačky na zavazování. Vlasy má spletené v cop, na konci sepnutý velkou bílou mašlí. Jakmile se objeví, rozbuší se mi srdce. Jak to ta holka dělá, že mě vždycky přivede do takového stavu?! "Ahoj." Usměje se na mě, když ke mně dojde. "Ahoj." Oplatím jí stejně, "máme ještě čtvrt hodiny čas než to pojede.". Přikývne a zbytek času se poflakujeme po nádraží.
Když oba vlezeme do jednoho kupé, je naštěstí prázdné. Cornelia se posadí na jednu stranu k oknu, já ke druhému. Do té doby než se vlak rozjede si povídáme o všem možném- o hudbě, dozvím se, že Cornelia poslouchá téměř všechno co mám rád i já, také miluje skladbu Bitter Sweet Symphony a navíc také Memories, Girlfriend a Losing Grip a mnoho dalšího. Jakmile se vlak dá do pohybu, stočí se konverzace na filmy. Stejně jako já má ráda Piráty z Karibiku, jedničku, dvojku i trojku. Oba jsme viděli i všechny filmy Harryho Pottera. Také se nám oběma líbí filmy Snowboarďáci a Rafťáci, pouze se se smíchem přeme o film Ro(c)k Podvraťáků. Cornelia tvrdí, že se jí film nelíbil a navíc jak zemřel ten pes, to že bylo hrozně nechutný, já se jí snažím přesvědčit, že to byl naopak výborný film. V knihách si bohužel moc nerozumíme, já čtu většinou válečné a sci-fi knihy, Cornelia zase romány a encyklopedie.
Když témata dojdou, vytáhne Cornelia časopis Cosmopolitan a dá se do čtení. Já sleduji oknem rychle ubíhající krajinu a přemýšlím o všem možném. Zjišťuji, že se s Cornelií strašně dobře povídá a to o všem možném… Tohle jsem ještě k žádné dívce nikdy necítil. Asi po hodině se Cornelia zvedne, že půjde na toaletu. Brzy se vrátí, ale právě když jde ke svému místu, vlak sebou náhle prudce trhne a ona mi spadne do náruče. Naštěstí mám dobré postřehy a tak jsem ji zachytil, aniž by se uhodila o kovovou přihrádku na zavazadla. "Promiň…" hlesne. Skoro se mi zatočí hlava, když ucítím její jemně broskvový parfém a hlavou se mi honí šílené nápady, abychom se takhle objímali až na věky… Hledíme si zblízka do očí, strašně bych ji chtěl políbit, ale vím že ještě nesmím. Cornelia však zřejmě pociťuje to samé co já, protože se neodtáhne. Objetí jí nevadí, mě už teprve ne a tak jsme v téhle pozici asi 10 minut. A právě když se naše hlavy začnou přibližovat, vyruší nás průvodčí. Cornelia okamžitě ucukne a trošku provinile se na mě usměje…
U mého strýce na statku jsme pěšky velmi brzy. "Calebe! Ahoj!" vítá mě strejda vesele. Jsem rád, že už je zase v pohodě, když před třemi lety zemřela teta, dlouho držel zármutek. "Ahoj strejdo." Zazubím se. "Kde máš rodiče?" diví se strýc. "Nikde… nepřijel jsem s našima. Ale mám lepší doprovod." Křením se vezmu Cornelii za ruku. "Strejdo, tohle Cornelia, Cornelie, tohle je můj strejda Jarda." Představím je. "Těší mě slečno." Zatřese jí strýc pravicí, "to mi Caleb neříkal, že přiveze takovou pěknou kukačku." Zamrká. "Cornelia má ráda koně a chtěla by si zajezdit." Informuji strejdu. "Beze všeho." Přikývne strýc potěšeně, "od té doby co je Orube na střední ve městě, je nemá kdo prohnat a Taranee na to sama nestačí.". Bál jsem se, že bude Cornelia v rozpacích, ale není. Naopak se dobře baví a vesele odpovídá na strýcovy otázky ohledně její praxe s koňmi. "Mládeži, už jste obědvali?" zeptá se strejda. "Já ne… jestli Cornelia…?" pohlédnu na ni tázavě. "Ne, nebyl čas." Zavrtí hlavou. "No tak to si musíte ještě něco zakousnout než půjdete jezdit." Rozhodne strýc a už nás postrkuje do domu. Posadí nás naproti sobě za stůl a zavolá moji sestřenici Taranee. Taranee je ve stejném věku jako Cornelia, má krátké tmavé vlasy, pouze jí do čela spadá krátký culík a je velice chytrá. Odsune si židli vedle mě a pozdraví se s Cornelií. Obě se brzy spřátelí, koneckonců mají společnou lásku ke koním. K obědu strýc přichystá králíka na smetaně, Taranee donese ze zeleninové zahrádky mrkev, petržel a hrášek na přílohu a já skočím s Cornelií do sklepa pro minerálku. Horší to už je při jídle. Mého drahého strýčka totiž nenapadne nic lepšího než začít Cornelii vyprávět snad všechny mé trapné příhody z doby, kdy mi byly asi tak 4 nebo 5 let. "To Caleb byl strašně žravé dítko. Snědl všechno na co přišel, dokonce párkrát ujídal i psovi z misky." Vykládá Cornelii zaujatě a ta společně s Taranee vybuchuje smíchy. "Strejdo prosím tě…" červenám se a snažím se strejdu umlčet. Po obědě zmizí Taranee pryč se svým klukem Nigelem a já se s Cornelií konečně dostanu ke koním. "Strejda je hroznej!" rozčiluji se. "Vůbec ne." Směje se Cornelia, "ta příhoda jak sis večer schovával jídlo pod polštář, abys neměl v noci hlad byla dobrá.". Podíváme se na sebe a oba najednou se valíme smíchy. Osedlám si svého černého hřebce Aristla, Cornelii vyvedu bílou klisnu Giru. Vedeme koně na stráň k louce. "Umíš to?" starám se. "Jo." Odtuší Cornelia, vyhoupne se do sedla, poplácá Giru po krku a než se naděju, pobídne ji k cvalu a několikrát objede velké kolo. Nechci se nechat zahanbit, také se vyšvihnu do sedla a brzy už cváláme blízkou krajinou… Je to strašně fajn, pohupovat se na koňském sedle, Cornelia jezdí moc dobře, její cop se houpe ve stejném rytmu jako Giry ohon. Sleduji její ladné splynutí člověka s koněm, několikrát si dáváme závody. K večeru se za západu slunce vracíme zpátky ke statku, oba jsme udýchaní. Ve stáji pak koně odstrojujeme, hřebelcujeme a vůbec děláme vše co je třeba. V sedm odcházíme na vlak. Zpáteční cesta se zdá být kratší než ta předchozí, hovor je většinou jen o koních. Na nádraží se loučíme i my dva. "Tak zatím Calebe a díky, bylo to moc fajn." Usměje se na mě Cornelia. "Jo." Přisvědčím, "tak si to můžeme někdy zopakovat ne?". "Jasně." Zamrká Cornelia a podívá se na hodinky. "No… musím už jít. Měj se fajn Calebe!" loučí se. "Jo. Ahoj Cornelie." Oplácím pozdrav a oba zamíříme na opačnou stranu města. Tak to by bylo, usměji se v duchu.

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XI.

29. května 2007 v 14:53 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XI.
Konečně!
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
"Ježiš Calebe vypadáš hrozně…" přizná mi Pavel tiše v lavici, aniž by spustil oči z profesora matematiky. "Hm, dík." Zavrčím nepřívětivě. "Co se ti stalo?" vyzvídá. "Už dva dny jsem nespal…" zívnu. "Proč?" vyděsí se. "Kvůli Cor… no to je jedno." Zavrtím hlavou. Pavel se zatváří chápavě, ale mlčí.
Po škole mám jasný plán - dojít domů a rochnit se v bažinách sebelítosti až do pozdního večera. Tento plán mi na cestě naruší Will s Irmou, kteří mě dostihnou na ulici "Komenského". "Čau Calebe!" pozdraví mě Will, "kam razíš?". "Domů…" odpovím neurčitě a odpovím na pozdrav Irmě. "Něco máš?" zeptá se Will zklamaně. "Ne." Odpovím. "Tak to je super." Zajásá Irma, "protože to s námi musíš jít na piknik. Vzhledem k tomu, že se blíží konec září a za tři dny začínají prázdniny, pořádáme takovou malou oslavu v parku. Jídlo, pití, fajn lidičky a taky spousta aktivit. Volejbal, fotbal, házená, vybíjená… a taky plavání.". "Plavání?" vykulím oči, "copak se dá plavat v parku? Kde asi?". "Ve fontáně." Objasní mi Will a já se s nimi musím smát. "No já nevím…" říkám neochotně. "Ale víš." Ujistí mě Will a společně s Irmou mě popadnou za ruce a vlečou k parku. Bráním se, sice jen slabě, protože ani jedné nechci nic udělat. Pobaví je to, celou cestu se smějeme. V parku se opravdu sešla hojnost lidí, vesměs kámoši ze školy, ale i pár neznámých lidí, zřejmě kámoši kámošů ze školy. Will s Irmou mě posadí do mezery která vznikla u obrovské deky s oříškama, brambůrkama, křupkama, minerálkou, ale i s vínem, šampaňským, pivem, vodkou, rumem a spoustou dalšího… Zírám, holky se vážně předvedly. Will i Irma se posadí vedle mě z jedné strany. Když pohlédnu vedle z druhé strany, málem mě ranní mrtvice. Z druhé strany totiž sedí Cornelia, dnes v maskáčových kraťasech a tílku, na nohou polovysoké boty na zavazování stejné barvy. Dlouhé blonďaté vlasy spletené do copu. Mít hnědé vlasy, spletl bych si ji s Larou Croft. "Ahoj." Usměje se na mě. "A-hoj…" podaří se mi ze sebe vyrazit a s nelibostí sleduji, že vedle ní sedí i ten frajer, kterého jsem v pondělí viděl s ní na hřišti. Cornelia vystopuje směr mého pohledu, zazubí se a představí nás: "Tohle je Caleb, bezva kluk od nás ze školy. A tohle je Peter, můj bratr.". Chvíli mi dochází její sdělení, až potom jsem schopný si s klukem potřást rukou. Bratr?! Vzpomínám si, že Will říkala, že má bráchu… No jasně! TOHLE musí být teda ten brácha. Panebože, to jsem se zbytečně nervoval. Hned mám lepší náladu. "Tak a teď se jde hrát volejbal." Drcne do mě loktem Will a už se několik jedinců zvedá. Cornelia a Peter mezi nimi! Vlastně hlavně proto se nechám také zlákat. Mezi dvěma stromy je natažená síť, Irma přinese míč a už se začíná. Hraju spolu s Will a Peterem proti Cornelii, Irmě a Hay Lin. Je to vlastně docela zábava, s Corneliiným bráchou je sranda, ale, jak si všimnu, Cornelia je ve volejbale velice dobrá a tak po půl hodině prohráváme 8:15. Není to nijak ponižující, holky to tak neberou, my s Peterem teprve ne a protože na volejbal nastupují další dva týmy, ty naše se rozhodnou zapít vítězství (v našem případě prohru) a tak s několika dalšími lidmi načneme láhev vína. Se svojí skleničkou se přesunu blíž k Will. "Proč jsi mi neřekla že tady bude i Cornelia?" zeptám se tiše. "Mělo to být překvápko." Zasměje se. "Bylo." Zazubím se, "takový že jsem z toho měl málem smrt.". "Ale šlo ti to k duhu, taky to musím vyzkoušet." Kření se Will. "Ty s ní ani nepromluvíš?" šťouchne do mě Irma. "Jo, jdi s ní promluvit." Šklebí se Will, která má viditelně dobrou náladu. Vděčně se na obě usměju a přisednu si se svou skleničkou k Cornelii, která právě vede debatu s Hay Lin. Protože módě moc nerozumím, pokusím se do hovoru vmísit jinak: "Cornelie? Můžu s tebou mluvit?". Cornelia se ke mně otočí a její studánkově modré oči se mi zabodnou do obličeje. "No, já nebudu rušit." Zahihňá se Hay Lin, palcem ukáže Cornelii jedničku a přisedne si k nějakému klukovi z třetího ročníku, myslím že se jmenuje Erik. "Ano?" usměje se na mě Cornelia. "Víš jak jsem ti říkal, že strejda chová koně?" začnu. "Uhm…" přisvědčí Cornelia a napije se. "Tak ten strejda mi řekl, že za ním můžu zajet zajezdit si." Objasním. "No a?" nechápe Cornelia. "No a chtěl jsem tě pozvat, jestli by jsi nechtěla jet se mnou." Vymáčknu ze sebe přidušeně. "Moc ráda." Zajásá Cornelia. "Tak fajn… v sobotu máš myslím čas že?" zeptám se. "Jo." Odtuší Cornelia, "takže v sobotu?". "Jo… ve dvě na nádraží ok?" usměju se. "Dobře." Přikývne.
Piknik pokračoval až do devíti hodin večer a já se za tu dobu vážně bavil… Hlavně teda s Cornelií, ale i s Will, Irmou, Peterem, Hay Lin. A poznal jsem, že to jsou moc fajn lidi. Všichni… Před parkem jsme to pak rozpustili. Cornelia, Peter a Hay Lin zamířili do vilové čtvrti "Kaštany", Irma na sídliště. Zůstali jsme jenom já a Will. "Tak zatím." Rozloučila se se mnou Will a otáčela se taky k odchodu. "Zatím… a Will?". "Hm?" ohlédla se. "Díky." Hlesnul jsem tiše…

Ocenění 29.

28. května 2007 v 15:18 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle překrásné ocenění je od U.S.A.K.A. za bleskovku. Děkuju!!!

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola X.

26. května 2007 v 8:55 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola X.
Sny, touhy a pády
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
"No výborně Calebe." Slyším snad poprvé pochvalu od profesora dějepisu. "Vidím, že látku ovládáte, ale přesto bych byl raději, kdybyste při mých hodinách zůstával vzhůru. Posaďte se." Pošle mě do lavice s jedničkou. Billy z poslední lavice ohrne horní ret, Jack se zašklebí, Boris si mě nevšímá, právě flirtuje s Terezou. Posadím se k Pavlovi, který mi ukáže zdvižený palec. "No vidíš ty šprte." Ušklíbne se, "jak ti to jde. Ta Cornelia ti jde nějak k duhu. A… už s ní chodíš?". "Ne…" odpovím. Pavel ztiší hlas: "Poslyš Calebe… měl bys sebou hodit. Včera jsme byli s klukama v parku a Billy… no říkal že prej ti to nějak trvá… že nebude čekat věčně.". Pomalu přikývnu. "Budu se snažit." Odtuším tiše. Zdá se, že se Pavlovi ulevilo. Zajímavé. Ani mě moc nedojímá fakt, že kluci šli do parku beze mě…
"Calebe?" cestou ze školy za sebou zaslechnu čísi hlas. Nepatří nikomu z party. Je to dívčí hlas. Může to být…? Rychle se otáčím, ale místo dlouhých blond vlasů vlajících ve větru, které mi už tak dlouho nedají spát zahlédnu rozčepýřenou zrzavou kštici. Will. Zklamaně si vydechnu. Nejsem však zklamaný dlouho, Will má pro mě novinky. "Tak ta Cornelia je vážně záhada. Ale mám ty informace." Zasměje se. "A?" hořím netrpělivostí. "Žije jen se svou babičkou, počítám že adresu znáš." Mrkne na mě. "I tohle víš?" zčervenám. "Jo," kývá. "a hodně dalších věcí. Tak například chodí do parku, tam jak jsou každé jaro rozkvetlé rododendrony a do altánku s růžema. Kamarádí se s jistou Hay Lin, která je naštěstí přítelkyně Irmy, jinak bych to nevěděla." Vychrlí Will, "v úterý od tří hodin dochází na plavání, ale to už taky víš. V pátek má od pěti lukostřelbu a v neděli od čtyř kreslení. Má také staršího sourozence a to je fakt řízek, viděla jsem ho. Chodí na střední Jaroslava Nováka, je to sportovně zaměřená škola. Hraje závodně basketbal.". "Díky Will." Usměju se zářivě, "fakt si mi pomohla. Můžu pro tebe taky něco udělat?". "Mám u tebe laskavost jo?" směje se. "Jasně. Máš to u mě. Na věčný časy." Slibuji, když nás přeruší další holčičí hlas: "Will? Pohni nestíhačka." Volá na zrzku pohledná vysoká hnědovláska Irma. Taky docela kočka, hned v prváku se pokusila o první kontakt. Ale já nechtěl. Nebylo v tom nic osobního, ale Irma prostě není můj typ. Tak zůstáváme aspoň přátelé, hlavně tedy proto, že Irma je nejlepší kamarádka Will a ta je zase mojí nejlepší přítelkyní. Ale obě jsou fajn holky na pokec. "Musím." Omluví se Will, "no… zatím Calebe!". "Ahoj a díky!" rozloučím se a zamávám Irmě, která mi oplácí stejně a přidá ještě úsměv. Sleduji obě dívky, dokud nezmizí za rohem. Tak to bychom měli. Mrknu na hodinky kolik mi zbývá času. Skoro dvě hodiny než mi začne trénink karate. Bezva, za tu dobu se dá leccos stihnout. Zamířím nejbližší cestou k parku. Představuji si jak Cornelii překvapím. Konečně mi totiž včera volal strýček, že k němu mohu zajet kdykoli se mi zachce. Takže můžu Cornelii pozvat na koně které má tak ráda. Já se u strýčka na koni učil už od narození, takže se těším jak ji překvapím ukázkovým cvalem… Pohroužen v podobných myšlenkách se nevědomky dostanu až na roh Východní ulice, odkud je park na dohled. Na konci ulice je také veliké asfaltové hřiště na volejbal, házenou a jiné sporty. A tam ji spatřím. Cornelia má na sobě krátké džínové kraťasy bílé barvy, která kontrastuje s barvou její opálené kůže. Oblečená je také do krátkého topu stejné barvy i materiálu, který odhaluje její ploché bříško. Vlasy má svázané do hladkého ohonu, vyčesaného nahoru. Vypadá skvěle jako vždy. Více než tohle mi však vyrazí dech něco jiného. Někdo jiný. Její kamarádku Hay Lin znám od vidění, celkem pohledná tmavovláska, trochu výstředně oblečená, více mě překvapí vysoký kluk přibližně mého stáří s dredy. Mohu pozorovat, že je docela namakaný, podobný typ jako já, jen má na rozdíl ode mě krátkou bradku. Všichni tři se právě něčemu smějí, zpozoruji, že ten kluk má ruku položenou kolem Corneliiných ramenou. Ten pohled bodne jako rána nožem. Všechny mé sny jak ji překvapím jsou náhle v tahu, zmizely stejně rychle jako přišly. Více tohle přestavení sledovat nemůžu, obrátím se a pomalým krokem se ploužím k domovu. Na trénink už nemám ani pomyšlení, prostě se příště omluvím, že mi nebylo dobře. Vlastně ani lhát nebudu. Je mi pěkně mizerně…

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola IX.

25. května 2007 v 18:14 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Tak po dlouhé době přidávám další díl Sonáty...
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola IX.
Číhání na lásku
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
V poslední době jsem se s Cornelií dost míjel. Připadá mi, že se mi vyhýbá. Proč? Udělal jsem něco špatně? Jasně, je tady ještě ta pitomá sázka… Ach jo…Jenže jsem si už dávno něco uvědomil. Já Cornelii zradit NECHCI. Protože… jsem se do ní zamiloval. Jenže zase nechci zradit kamarády… Je to všechno tak složité! Nikdy jsem si nemyslel, že tohle budu jednou řešit… Ale rád bych Cornelii zase viděl. Mluvil s ní. Díval se jí do očí. Musím vymyslet jak! A musím to vymyslet rychle nebo zešílím… "Calebe!" zaslechnu jako z velké dálky Pavlův hlas. "Co je…?" vyhrknu zmateně a rychle se v lavici narovnám. Cítím se tak ospalý… "To snad nemyslíte vážně, že spíte v hodině?!" rozčiluje se profesor na dějepisu. "Já nespal…" zívnu. "To vidím! Pojďte k tabuli a řekněte nám něco hezkého o ruských dějinách za vlády cara.". Hodím po něm otráveným pohledem a neochotně se soukám z lavice. Z jisté pětky mě zachrání pouze fakt, že v tu chvíli zazvoní. "Příště budete zkoušen a předpokládám že vše budete umět perfektně, když si můžete dovolit při mých hodinách spát!" vyšiluje ještě profesor, ale mě už se to netýká… Právě mě totiž něco napadlo. "Kam běžíš?" volá za mnou Pavel, ale momentálně mi nestojí za odpověď. Přestávka není moc dlouhá, jen deset minut a já si musím ještě připravit… Beru schody do prvního patra po třech, lidé se za mnou otáčejí, školník se dokonce nechá slyšet: "No toto!". Jenže to už zastavuji na chodbě, kde sídlí prváci a druháci. Zrzavou kštici mojí dobré přítelkyně Will najdu v té změti téměř ihned. "Will!" zavolám na ní. Otáčí se a její šelmovské oči se mi zabodnou do obličeje. Usměje se a jde ke mně. Will je moje informátorka. Dokáže vyslídit jakékoli tajemství, zprávu či informaci. Navíc je to moc fajn holka, takže mi vůbec nevadí fakt že je drchačka. Will totiž propadla, jinak by chodila do třeťáku. Ale nevypadalo to, že by se tím nějak zvlášť trápila. "Calebe." Usměje se a v úsměvu jí zazáří bílé zuby. "Ahoj Will." Pozdravím a najednou nevím jak začít… "Ehm…" koktám. Will na mě upírá své oči, které mají stejnou barvu jako vlasy, což je zajímavé. "Mohlabyspromězjistitjednuinformaci?" dostávám ze sebe. "Cože?" diví se Will, "mohl bys to zopakovat?". "Mohla bys…mohla bys pro mě zjistit jednu informaci?" konečně ze sebe dostávám a rudnu. Will se zašklebí. "Co myslíš že dělám celé ty tři roky co se známe? Co bys potřeboval tentokrát?". "Letos v září sem začala chodit jedna prvačka. Cornelia Haleová. Potřebuji zjistit kam ráda chodí, s kým se přátelí a hlavně jestli s někým chodí." Vysvětlím. "Tak Haleová jo?" zamyslí se Will, "něco mi to jméno říká… nebyla náhodou v matematické soutěži za devátou třídu základní školy v Heatherfieldu?". "Ehm… to nevím." Přiznám. "A co že se po ní tak sháníš?" uvědomí si Will. "No… to víš, ta sázka…" objasňuji důvodem, na který jsem myslel ze všeho nejméně. "Že si nedáte pokoj." Zavrtí nad tím Will hlavou. Je fakt, že naše chování nikdy moc neschvalovala, ale upřímně nám ho ani nikdy nevyčítala. Will je prostě postava sama pro sebe. Pokrčím rameny. "A co ty a matika?" zeptám se. Will mávne rukou, "Tutovka. Zase nejspíš prolítnu.". "Nemůžu ti nějak pomoct?" zajímám se soucitně. Will se rozesměje, "Hele Calebe, nechci nějak zpochybňovat tvoje schopnosti, ale matika nikdy nebyla ani tvoje nejsilnější stránka.". "No jo… tak… zjistíš to pro mě prosím?" ujišťuji se ještě jednou. "Jasně." Kývá Will, právě když se pronikavě rozezní školní zvonek. "Páni zvoní, musím běžet, zatím čau a nezapomeň!" Omluvím se Will a pádím do svého patra. "Jasně!" volá za mnou ještě Will. Do třídy vcházím společně s učitelem. Vyslechnu si přednášku o tom, že chodit včas je výsadou králů a kdesi cosi. Moc mě to ani nebere, díky Will teď brzy budu vědět o Cornelii všechno co zatím potřebuji. Na Will je spolehnutí. A pak až to budu vědět si na ni někde počíhám… Bude to číhání na lásku.

Ocenění 28.

25. května 2007 v 7:18 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tahle úžasná cena je od Bětky z blogu bětuš-world. Moooc děkuju je vážně krásná!!!

Ocenění 27.

21. května 2007 v 7:08 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tak jsem dostala od Cornelky nádherné ocenění za bleskovku. Děkuju!

Další spřátelení.

8. května 2007 v 19:35 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
Další spřátelení je s blogem Mazlíčka111, což je moje dobrá kámoška :) Ten blog je vážně super, tak na něj pls mrkněte :)
A něco pro Mazlíčka111:
A tohle jsem dostala od Mazlíčka111 za spřátelení: