Sonáta pro rozervané srdce, kapitola X.

26. května 2007 v 8:55 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola X.
Sny, touhy a pády
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
"No výborně Calebe." Slyším snad poprvé pochvalu od profesora dějepisu. "Vidím, že látku ovládáte, ale přesto bych byl raději, kdybyste při mých hodinách zůstával vzhůru. Posaďte se." Pošle mě do lavice s jedničkou. Billy z poslední lavice ohrne horní ret, Jack se zašklebí, Boris si mě nevšímá, právě flirtuje s Terezou. Posadím se k Pavlovi, který mi ukáže zdvižený palec. "No vidíš ty šprte." Ušklíbne se, "jak ti to jde. Ta Cornelia ti jde nějak k duhu. A… už s ní chodíš?". "Ne…" odpovím. Pavel ztiší hlas: "Poslyš Calebe… měl bys sebou hodit. Včera jsme byli s klukama v parku a Billy… no říkal že prej ti to nějak trvá… že nebude čekat věčně.". Pomalu přikývnu. "Budu se snažit." Odtuším tiše. Zdá se, že se Pavlovi ulevilo. Zajímavé. Ani mě moc nedojímá fakt, že kluci šli do parku beze mě…
"Calebe?" cestou ze školy za sebou zaslechnu čísi hlas. Nepatří nikomu z party. Je to dívčí hlas. Může to být…? Rychle se otáčím, ale místo dlouhých blond vlasů vlajících ve větru, které mi už tak dlouho nedají spát zahlédnu rozčepýřenou zrzavou kštici. Will. Zklamaně si vydechnu. Nejsem však zklamaný dlouho, Will má pro mě novinky. "Tak ta Cornelia je vážně záhada. Ale mám ty informace." Zasměje se. "A?" hořím netrpělivostí. "Žije jen se svou babičkou, počítám že adresu znáš." Mrkne na mě. "I tohle víš?" zčervenám. "Jo," kývá. "a hodně dalších věcí. Tak například chodí do parku, tam jak jsou každé jaro rozkvetlé rododendrony a do altánku s růžema. Kamarádí se s jistou Hay Lin, která je naštěstí přítelkyně Irmy, jinak bych to nevěděla." Vychrlí Will, "v úterý od tří hodin dochází na plavání, ale to už taky víš. V pátek má od pěti lukostřelbu a v neděli od čtyř kreslení. Má také staršího sourozence a to je fakt řízek, viděla jsem ho. Chodí na střední Jaroslava Nováka, je to sportovně zaměřená škola. Hraje závodně basketbal.". "Díky Will." Usměju se zářivě, "fakt si mi pomohla. Můžu pro tebe taky něco udělat?". "Mám u tebe laskavost jo?" směje se. "Jasně. Máš to u mě. Na věčný časy." Slibuji, když nás přeruší další holčičí hlas: "Will? Pohni nestíhačka." Volá na zrzku pohledná vysoká hnědovláska Irma. Taky docela kočka, hned v prváku se pokusila o první kontakt. Ale já nechtěl. Nebylo v tom nic osobního, ale Irma prostě není můj typ. Tak zůstáváme aspoň přátelé, hlavně tedy proto, že Irma je nejlepší kamarádka Will a ta je zase mojí nejlepší přítelkyní. Ale obě jsou fajn holky na pokec. "Musím." Omluví se Will, "no… zatím Calebe!". "Ahoj a díky!" rozloučím se a zamávám Irmě, která mi oplácí stejně a přidá ještě úsměv. Sleduji obě dívky, dokud nezmizí za rohem. Tak to bychom měli. Mrknu na hodinky kolik mi zbývá času. Skoro dvě hodiny než mi začne trénink karate. Bezva, za tu dobu se dá leccos stihnout. Zamířím nejbližší cestou k parku. Představuji si jak Cornelii překvapím. Konečně mi totiž včera volal strýček, že k němu mohu zajet kdykoli se mi zachce. Takže můžu Cornelii pozvat na koně které má tak ráda. Já se u strýčka na koni učil už od narození, takže se těším jak ji překvapím ukázkovým cvalem… Pohroužen v podobných myšlenkách se nevědomky dostanu až na roh Východní ulice, odkud je park na dohled. Na konci ulice je také veliké asfaltové hřiště na volejbal, házenou a jiné sporty. A tam ji spatřím. Cornelia má na sobě krátké džínové kraťasy bílé barvy, která kontrastuje s barvou její opálené kůže. Oblečená je také do krátkého topu stejné barvy i materiálu, který odhaluje její ploché bříško. Vlasy má svázané do hladkého ohonu, vyčesaného nahoru. Vypadá skvěle jako vždy. Více než tohle mi však vyrazí dech něco jiného. Někdo jiný. Její kamarádku Hay Lin znám od vidění, celkem pohledná tmavovláska, trochu výstředně oblečená, více mě překvapí vysoký kluk přibližně mého stáří s dredy. Mohu pozorovat, že je docela namakaný, podobný typ jako já, jen má na rozdíl ode mě krátkou bradku. Všichni tři se právě něčemu smějí, zpozoruji, že ten kluk má ruku položenou kolem Corneliiných ramenou. Ten pohled bodne jako rána nožem. Všechny mé sny jak ji překvapím jsou náhle v tahu, zmizely stejně rychle jako přišly. Více tohle přestavení sledovat nemůžu, obrátím se a pomalým krokem se ploužím k domovu. Na trénink už nemám ani pomyšlení, prostě se příště omluvím, že mi nebylo dobře. Vlastně ani lhát nebudu. Je mi pěkně mizerně…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 **Cornelia** **Cornelia** | E-mail | Web | 26. května 2007 v 12:09 | Reagovat

Jeeeeeeeeeeeeeej ja som prvá čo napísla komentár,....ty kokso

2 corny23 corny23 | Web | 26. května 2007 v 12:32 | Reagovat

Nádherné!!!

3 Corny Corny | 26. května 2007 v 14:27 | Reagovat

supr-čupr! :-)

´´Cornelia´´: gratulujem, uspech :D

4 U.s.a.k. U.s.a.k. | E-mail | Web | 26. května 2007 v 18:47 | Reagovat

Nádhera, super,skvělé, těším se na další

5 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 26. května 2007 v 19:02 | Reagovat

Dokonalé!! Honem další, nemohu se dočkat =)

6 9pitris 9pitris | E-mail | 26. května 2007 v 19:43 | Reagovat

paráda těším se na pokráčko

7 caleb caleb | 28. května 2007 v 8:43 | Reagovat

Super. Pokračuj.

8 Corny Corny | 30. května 2007 v 14:33 | Reagovat

hm...nieje to jej brat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama