Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XV.

22. června 2007 v 7:44 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XV.
Výlet ke hvězdám
Napsala: Smajlinka
(vypráví Cornelia)
V úterý se na schůzku s Calebem, Irmou a Will náležitě vyfiknu. Černé třpytivé džíny se stříbrným páskem, černé tričko s delšími rukávy (v posledních dnech se totiž citelně ochladilo, asi už fakt začíná podzim) a stříbrným nápisem mi přijdou docela jako dobrá kombinace. Vlasy pročešu a sepnu stříbrnou sponou. Řasy zvýrazním prodlužovaní mascarou, dokonce si namaluji i černé linky. Rty přejedu narůžovělým třešňovým leskem a do úst vložím žvýkačku s mentolem. Ještě se bohatě naparfémuji broskvovou vůní a už si v chodbě obouvám černé polovysoké boty. Babička o mé schůzce ví, informovala jsem ji dopředu. Cestou tak trochu přemýšlím. Vlastně ani nevím proč bych se měla takhle upravovat. Jenže… nevím proč, ale najednou chci být vůči Calebovi přitažlivá, div ne krásná. Ale stejně to nechápu. Tohle jsem ještě nikdy k žádnému klukovi necítila… Přistihnu se že… že bych si přála s Calebem chodit.
Will a Irma už čekají před malým útulným barem. "Ahoj." Usmějí se. "Ahoj." Oplatím jim. Čekání na Caleba si zkrátíme holčičím kecáním o módě a tak podobně. Pomluvíme učitele na naší škole, zhodnotíme fešáka, který nás pozoruje přes sklo bistra a společně si zanadáváme na náročnost učiva. A potom konečně dorazí Caleb. Srdíčko mi najednou udělá o tři tempa navíc, když znovu spatřím toho kluka! "Ahoj!" vítají ho Irma a Will nadšeně. "Zdar…" supí Caleb. Podle jeho hrudi poznám, že běžel. "Sakra, Billy, Pavel, Boris a Jack mě zdrželi sorry." Omlouvá se, "tak trochu sem se zakecal a potom nejela žádná městská… Ahoj Cornelie." Podívá se na mě. "Ahoj." Usměju se na něj s pohledem do jeho zelených očí. Neujde mi, jak Irma mrkne na Will a obě se zašklebí. Honem odvádím řeč jinam: "O čem jste kecali?". "Tak…" zrozpačití Caleb a z nepochopitelného důvodu uhne očima, "o ničem.". "No tak jdeme ne?" zahaleká Irma, žďuchne ramenem do Will a všichni čtyři vkráčíme do baru. Will s Irmou si objednají colu, já džus a Caleb sprite. "Ty Will…" začne Irma, "kdo to byl ten kluk jak nás dneska doprovázel ze školy?". "To byl Martin…" odtuší Will, "chodí do vedlejší třídy, je starý jako já a výborně prospívá.". "Vypadá jako pako." Zasměje se Irma. "Ale líbíš se mu." Mrkne na kamarádku Will. Irma se ušklíbne. "Nemyslíte náhodou Martina ze třeťáku?" vmísím se do hovoru. "Jo." Přikývne Will, "znáš ho?". "Trochu…" přisvědčím, "byl se mnou na matematické olympiádě.". Koutkem oka zaznamenám, jak se Caleb nepatrně zamračil. Žárlí??? Další hovor už probíhá ve čtyřech, bavíme se, respektive Caleb baví nás, každou chvíli se smějeme. Připadá mi, že se maličko předvádí, ale to mi nevadí. Vypráví zaujatě o svém zamilovaném koníčku- karate a jakémsi klukovi, kterému říká Česnek… Jeho vyprávění poslouchám napjatěji než detektivku. Zjišťuji, že mi Caleb… imponuje. A také zjišťuji, že Irma a Will jsou fajn holky. Baví se se mnou stejně jako s Calebem a nemohu si nevšimnout, že ačkoli jsem s nimi vlastně poprvé, mají mě za kamarádku. Berou mě. Pití už je dávno vypité, ale bavíme se dál, náš stůl je nejhlučnější, smějeme se snad všemu. Je mi s nimi bezva. Teprve v půl devátý se Irma zvedá, ještě stále se slzami smíchu v očích: "Jdu. Ještě nemám připravený učení na zítřek a venku už je pěkná tma.". Usoudíme že má pravdu a před bistrem se rozdělíme. Irma s Will zamíří spolu na zastávku MHD a mě se nabídl Caleb, že mě doprovodí. Samozřejmě jsem souhlasila. Caleb navrhne, abychom šli zkratkou přes park. Přikývnu. Park je sice teď ve tmě dost nebezpečný, ale s Calebem se nebojím. Bohužel je v parku ještě větší tma než na ulicích a tak brzy klopýtnu. Asi bych i upadla, kdyby mě Caleb nezachytil. "Promiň." Špitnu, "ale nevidím na krok.". "Bojíš se?" zasměje se Caleb. "Jo." Vyprsknu smíchy. "Tak když se bojíš tak…" začne Caleb. "Nesmím do lesa co?" doplním ho pobaveně. "Ne." Tlemí se Caleb, "Když se bojíš tak mi dej ruku.". Tohle jsem teda fakt nečekala! Nicméně docela ochotně vložím svou ruku do jeho teplé dlaně. Je příjemné držet Caleba za ruku a procházet se parkem, i když v noci. Nemluvíme, je to zbytečné. Nevím proč, ale i přesto si nějak rozumíme… A já začínám chápat, že jsem se do Caleba zamilovala. Je mi s ním dobře. Náš dům se před námi objeví strašně brzy. "Tak ahoj…" zvednu k Calebovi oči. "Ahoj." Řekne Caleb tiše, ale mou ruku nepustí. Stojíme v podstatě proti sobě a díváme si zblízka do očí. Hypnotizujeme jeden druhého, nechce se nám loučit. Caleb se ke mně nakloní. Takhle zblízka vypadá snad ještě líp než z dálky i když díky tmě mu moc nevidím do obličeje. Příjemně voní pánskou vůní. "Musím…" vymáčknu ze sebe. "Jo." Kývne Caleb a… a zase nic! Mou ruku nepustí. "Ahoj." Podívám se mu znovu do očí. "Ahoj." Řekne a konečně mě pustí. Vlastně mě to trochu mrzí, chtěla bych s ním ještě zůstat. Otáčím se tedy k němu zády, abych odemkla klíčem dveře, když mě Caleb najednou prudce chytí a přitáhne k sobě. "Cornelie…" zašeptá. "Ano?" řeknu tiše. Teď, teď to přijde! "Pojď se ještě někam projít…" navrhne Caleb. Kývnu, taky se mi ještě nechce domů. Ruku v ruce vyjdeme na kopec za hvězdárnou. Chodí sem hodně zamilovaných párů… Sedneme si na zem. Je krásně jasno, když zvrátím hlavu nahoru, nebe je plné hvězd. Caleb na rozdíl ode mě zná souhvězdí a umí je pojmenovat. Protože je už dost chladno, otřesu se zimou. Caleb sundá mikinu a zahalí mě do ní. Dlouze vdechnu vzduch, z mikiny cítím Calebovi vůni. "Díky." Špitnu vděčně a všimnu si, že Caleb mě objímá stále, ačkoli už by vlastně nemusel. "Cornelie já…". Teď už to určitě řekne! "Já…já…" koktá. Sotva si všimnu, že se k sobě oba nakláníme. Už jsme u sebe hodně blízko, skoro se naše rty dotýkají. Srdíčko mi bije tak zběsile, až je to bolestivé a mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudi. Přistihnu se, že bych si moc přála Caleba políbit! Už nás dělí jen pár milimetrů a i tuhle vzdálenost rychle překonáme. Rty se k sobě přitiskneme v horkém polibku. Je to vlastně náš první opravdový polibek, takže oba rychle ucuknem. Zrychleně dýchám, moje mysl není schopná pojmout nic jiného než Caleba, vše ostatní mizí za hranicí naprosté nedůležitosti, moje tělo se dožaduje pokračování. Caleb je na tom stejně, takže se naše rty znovu spojí. Ty Calebovi jsou jemné, sametové a horké stejně jako moje, trošku pootevřu ústa, Calebův jazyk rychle vnikne dovnitř, prošmejdí každý koutek, proplete se s mým jazykem a pohladí zuby. Líbáme se nenasytně, nedočkavě a dlouze. Caleb mě k sobě pevně přimkne, obejme mě kolem pasu, jsem z toho úplně mimo, odvážím se ho hladit ve vlasech. Naše ústa se spojují znovu a znovu, nevnímám nic jiného než Calebovu blízkost, šílím z toho a zalykám se blahem. Všechno ve mně křičí, že tohle je ono, panebože tohle je ONO!!! Chci, aby tohle nikdy neskončilo, uvědomuji si, že Caleba asi miluji. Asi? Určitě! Což je vlastně dost divné, neznám ho moc dlouho, ale kdo by se v takové chvíli zabýval takovými maličkostmi? Nevím po jaké době, určitě po dost dlouhé, se naše rty zase rozdělí. Jsem celá rozklepaná, Caleb mi pomůže na nohy a usměje se na mě. Tak nějak… zamilovaně, něžně. Cestu zpátky vlastně ani nevnímám vím jen, že trvala asi dlouho, protože jsme každou chvíli zastavovali a dělali přestávky na líbání. Když se se mnou Caleb před vchodem rozloučil a já zapadla do temné chodby, v duchu jsem si přehrávala tu chvíli na kopci za hvězdárnou. Byl to takový náš výlet ke hvězdám, usměji se v duchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 22. června 2007 v 8:16 | Reagovat

Páni, páni, to je dokonalé!! Těším se mocinky na další! =)

2 Čápice Čápice | Web | 22. června 2007 v 15:37 | Reagovat

Hezký

3 Natálie Frydrýšková Natálie Frydrýšková | E-mail | 23. června 2007 v 11:53 | Reagovat

ahoj je to moc krásné                     .................................................................................................

4 9pitris 9pitris | E-mail | 23. června 2007 v 12:28 | Reagovat

krása už se to stalo jupííííííííííííííí

5 Corny Corny | 23. června 2007 v 15:52 | Reagovat

wow!!!! ne,ne radšej WWWWWWWWWWOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOWWWWWWWWWWWWWWWWWW!!! :D chcem pokráčko! inak sa dostanem z

deja!

jak pri loste...:-)

6 Corny Corny | 23. června 2007 v 17:25 | Reagovat

hej! čo je?! prečo si to tu zvečila? a prečo mam len polku obrazovky?!

7 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 23. června 2007 v 17:55 | Reagovat

Corny: Já jsem nic nezvětšila...

8 Jean Jean | 24. června 2007 v 8:25 | Reagovat

Rychle dalsi!!!

9 Corny Corny | 24. června 2007 v 13:18 | Reagovat

ale....mam to aj na ostatnych blogoch...možno chyba v počítači :-) skúsim to doma na notebooku, som totiž u starých rodičov

10 Corny Corny | 24. června 2007 v 13:21 | Reagovat

a inak čo s tymi bleskovkami? kedy už sa tam niekto aj..kukne ??? :-)

11 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 24. června 2007 v 14:34 | Reagovat

Corny: To nevím :D Nikdy u mě nechce dělat bleskovky... :´-(

12 Corny Corny | 25. června 2007 v 11:33 | Reagovat

Smajli: čože? myslíš nikto u teba nechce robit bleskovky, alebo nikty u mna nechces robit bleskovky ( ako ja) lebo ja som u teba skoro na každej bleskaJDE ( Až NA TýCH POSLEDNYCH DVOCH,čO! :-)

inak, som u nas doma  na notebooku a Ten obraz už je ok :D

13 Corny Corny | 25. června 2007 v 11:34 | Reagovat

a kedy bude dalšia sonáta?

14 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 25. června 2007 v 13:07 | Reagovat

Corny: ne jako že tady na blogu nechce nikdo dělat bleskajdy :D Nevím kdy bude další sonáta, teď nemám moc času, připravuju se na prázdniny, pojedu kempovat.... ale snad brzo

15 U.s.a.k. U.s.a.k. | E-mail | Web | 27. června 2007 v 10:56 | Reagovat

byla to přenádherná kapitola, vážně úžasná

16 Klárka  Pudilová Klárka Pudilová | E-mail | 13. července 2007 v 8:29 | Reagovat

Považuju se  za  Viil  sem  jí podobná    mam  sílu jako  ona

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama