Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVII.

25. června 2007 v 21:47 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVII.
Girlfriend
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Jakmile jsem měl volnou chvíli, zašel jsem k Will. "Ahoj." Vítá mě poněkud překvapeně zrzka. "Ahoj." Oplatím jí, "jdeš ven?". "No… tak jo." Rozhodne se, omluví se mi a za chvíli je zpátky i s mikinou a botama. Venku totiž fouká studený vítr a žluté listí pokrývá zem. "Potřebuješ zase něco zjistit?" zajímá se Will. "Ne. Ale mám pro tebe informaci. Ten Corneliin brácha… Peter nemá holku." Říkám. "Vážně???" zajásá Will, "no to je super!". Pak si uvědomí své nadšení, zrudne a úkosem se na mě podívá. Zazubím se na ni: "Líbí se ti co?". "Jo…" sklopí Will oči. "Jo…" odvětím zamyšleně, "mě taky.". "Cože?" vytřeští Will oči. "Co?" vzpamatuji se, "ale ne… Ne Peter. Cornelia.". "Jo tak." Zasměje se Will, "a jak to pokračuje?". Pokrčím rameny: "Čekám na odpověď.". "Určitě bude kladná." Povzbuzuje mě Will. "Toho se právě bojím." Vyhrknu. Will zastaví a zadívá se mi do očí. "Nechci ji ztratit Will. Miluju jí." Řeknu tiše. "Je to až takhle vážný?" zeptá se Will. Mlčky kývnu. "Vím o čem mluvím Will. Nemůžu myslet na nic jiného. Nikdy jsem něco takového necítil. Když někoho miluješ a on tebe… tak je to strašně krásný. Ale když to ten druhý neopětuje…" sklopím oči, "pak to strašně bolí Will. Strašně.". Přikývne: "Znám ten pocit.". Překvapeně se na ni zadívám. Nikdy mě nenapadlo, že mezi Will a Mattem to bylo tak navážno. Chodila s ním půl roku, potom ale jeli spolu do Nížan… a tam Matt poznal Orube. I když s ní chodil jen dva měsíce, Will to nejspíš hrozně ublížilo. Ale nevypadala na to. Chovala se statečně. Napadá mě, že Will má možná víc tváří než tu lišáckou a veselou jaká je pro ní tak typická…
Den ve škole je víc než hrozný. Slíznu trojku z písemky z chemie a další za rozbor literatury. Fakt super. S náladou vraha mířím ihned domů po škole domů, kde chci špatnou náladu utopit v hrnku kávy. Právě přemýšlím, jestli si nepustím mp3, když zaslechnu za sebou bolestně známý hlas: "Calebe?". Otočím se, abych zjistil, jestli to není halucinace. Není. Přede mnou stojí Cornelia a jako vždycky vypadá nádherně. Při pohledu na mojí lásku v hnědých kožených kalhotách, hnědé vypasované blůzce, zdůrazňující štíhlý pas a vysokých hnědých kozačkách na zavazování se mi na chvilku zastaví dech. Vlasy má rozpuštěné a v náruči třímá několik knih. "Zrovna jdu z knihovny…" usměje se na mě trošku plaše. "Ahoj Cornelie." pozdravím ji, "jdeš teď domů?". "Jo." Přisvědčí. "Můžu tě doprovodit?" zeptám se věcně. "Samozřejmě, díky." Řekne a nadhodí si knihy. "Ukaž, pomůžu ti." Uzmu jí bichle z rukou. Vděčně se na mě usměje a to je mi dostatečnou odměnou. Kousek cesty kráčíme mlčky. Tentokrát začne hovor první Cornelia: "Přemýšlela jsem Calebe." Prohodí s pohledem upřeným před sebe. "Ehm…" vypravím ze sebe, nic jiného mě totiž nenapadá. "A rozhodla jsem se.". Zastavím se a pohlédnu jí do studánkově modrých očí. Napjatě na ni zírám, snažím se z jejího výrazu vyčíst odpověď. "A?" zeptám se, když už je ticho nesnesitelné. "Chci s tebou chodit Calebe." Odpoví mi Cornelia tiše. Knihy se zaduněním dopadnou na studenou zem, jak mi vyklouzly z rukou. Chvíli mi trvá, než mi Corneliina slova dojdou. A pak už není na nic čas, oba myslíme na totéž. Láskyplně se obejmeme a dlouze, něžně políbíme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 25. června 2007 v 22:22 | Reagovat

Úžasné! Nádherné! :-D

2 9pitris 9pitris | E-mail | 26. června 2007 v 13:05 | Reagovat

nádherné skvělé

3 Corny23 Corny23 | Web | 26. června 2007 v 14:29 | Reagovat

Přeúžasné!

4 Corny Corny | 26. června 2007 v 15:34 | Reagovat

juuu! to už začína byť vááááážneeee! :-)

5 U.s.a.k. U.s.a.k. | E-mail | Web | 27. června 2007 v 11:03 | Reagovat

přenádherné, skvělé, já nevím co říct, ten příběh je úžasný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama