Červenec 2007

Ocenění 40.

28. července 2007 v 16:30 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Další super ocenění je od Cornelie85 za blesku :) Děkuju moc!!
A zase jedno úžasné ocenění od U.s.a.k.a. za bleskajdu :) Děkuju mooocinky!!!
Toto je bezva ocenění od Cornelie85... asi už tušíte, že za blesku... :D Děkuju moc!!!
Tohle je krásný ocenění od Čápice... heh samozřejmě za bleskajdu :D Mooocinky děkuju!!!
Toto je od Cornelie9... nemusím snad už říkat, že za bleskovku... :D Je to hezoučký, děkuju moocinky!!!
No a tohle nádherné ocenění je od Cornelie Hale... za desingovou bleskovku :) Moc moc děkuju!!!

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XXI.

24. července 2007 v 20:12 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XXI.
Sólo pro holky
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Poslední týden školy před Vánocemi! Nemyslel jsem v září, že se toho někdy dočkám, ale je to tady. Ve škole se už neučí, profesor dějepisu nás dokonce ujistí, že když budeme tiše, můžeme si v hodině dělat co chceme. "Co kdybychom si zahráli šibenici?" navrhne Pavel, který sedí v lavici se mnou. "Jasně." Souhlasím a tahám z báglu papír. "Hej Pavle!" ozve se ze zadní lavice Billyho hlas, "jdeš k nám?". Ztuhnu. "A nejdete vy sem?" otočí se nadšeně Pavel, "hrajem šibku.". Narovnám se a sleduju výraz bývalého kámoše. "S ním?" ohrne Billy zhnuseně horní ret. "Jestli chceš, můžeš jít k nim Pavle." Utrousím a opětuji Billyho pohled se stejným opovržením. "Ne." Zavrtí pobaveně hlavou Pavel. Myslím, že to bere jako hru, ale ona to není hra. Už dávno ne. Pavel pokrčí rameny a ještě na kluky zavolá: "Tak se uvidíme za hoďku!" a rozhodně se otočí zpátky dopředu. Zbývající půl hodinu se docela dobře bavíme, když se snažíme rozlousknout jednotlivé věty, které si ten druhý vymyslel. Pavel často vyprskne smíchy a já ostatně taky. Vyhrávám, podaří se mi Pavlova panáčka oběsit. Pavel si z toho ale nic nedělá a pokračujem dál, ale už nejde o výhru. Než zazvoní, jsme pěkně vytlemení oba. Hodím propisku do tašky, a společně s Pavlem a s Billyho nenávistným pohledem v zádech se vyhrnu ze třídy. Cestou vyzvedáváme Cornelii, Will, Irmu a Martina. Jdeme na oběd, ke kterému je dnes pečené kuře. Ostatní Pavla nepovažují za vetřelce, dobře se bavíme. Při obědě si povídám zaujatě s Cornelií a vůbec nesleduju co se děje kolem, dokud mi Corneliino pochechtávaní nepřijde nápadné. Skloním oči ke svému talíři a vyvalím oči. Je prázdný! Není těžké uhodnout, kdo je tajným nenažrancem. "Hej! Vrať to!" volám hlasitě na Pavla, který se může zhroutit smíchy. "Pssst." Tiší mě pobaveně Will. "On mi sežral kuře!" bráním se se smíchem. "Tak nekřič a příště si hlídej jídlo." Směje se Cornelia. "Sežral mi kuřátko!" protestuji naoko. "Pavle!" zaslechnu hlas Billyho. Zase už. "Tak já letím, mějte se fajn!" loučí se Pavel stále ještě se slzami smíchu a připojí se k partě. Po obědě se shromáždíme před vchodem. Chceme totiž vyrazit na místní předvánoční disko, pořádané v největší budově na náměstí. Musíme ale ještě zajít pro Petera a Erika na druhý konec města, kde mají svojí střední sportovní školu Jaroslava Nováka. No a pak zamíříme přímo na náměstí, vtip stíhá vtip, až nás smíchy bolí břicha. Když tam dorazíme, už to tam pěkně jede. Zelené, červené, žluté, fialové, modré a oranžové reflektory osvětlují místo širokou paletou barev, na pódiu vyřvávají… no ne! Před mikrofony řádí Mattova kapela! Dávají pěkné pecky, slyšeli jsme je už zdaleka. Zabereme poslední volný stůl a připojíme se k davu, co se podle hudby svíjí před pódiem v rytmu divokého tance. Pak už nás bolí nohy a sesypem se na židličky. "Jsem vyprahlá jak Sahara!" naříká Irma. "Tak já ti pro něco skočím!" nabídne Martin, "co chceš, colu nebo džus?". "Colu…" přeje si Irma. "Počkej půjdu s tebou." Zastavím Martina, "co chceš miláčku?" skloním se k Cornelii. "Džus." Usměje se na mě. Po našem vzoru se zařídí i Peter a Erik, takže my kluci jdeme pro pití, holky zůstávají u stolu. Vidím, že se o něčem zaujatě baví a smějí se. Po doplnění tekutin se znovu prodereme před pódium. Musím uznat, že Cornelia a Hay Lin pěkně válejí, připadají mi jako gumové, vlní se přesně podle rytmu hudby. A když se k nim připojí i jindy zamlknutá blondýnka Elyon, kterou znám jen od vidění, jsou tým tak sehraný, že si toho všimne dokonce i kapela. "No prosím!" zahuláká Matt, "dámy, nechtěly byste nám něco předvést i tady na pódiu?". Dívky se uculí, proč ne, a za chvíli už předvádění rychlou a úžasnou sestavu. Údivem otevírám pusu, opravdu jsem něco takového ještě neviděl a okamžitě cítím k Cornelii větší respekt. Ta holka se nezdá! Posléze je u stolu všichni vyzvídáme, kde se to naučily. Nakonec z nich vyleze, že spolu chodily na disko tance a odtamtud se vlastně znají. Tak takhle to je! O půlnoci divoké juchání nahradí ploužáky, otáčíme se s Cornelií a je nám spolu dobře. "Pojď se projít…" navrhne Cornelia. Souhlasím a opustíme halu. Venku je stále ještě slyšet kapela a my dva zamíříme na pláž nedaleko náměstí. Už je pěkná tma, ale to nám nevadí. Držíme se za ruce a capkáme ve sněhu, který pokrývá písek. "Calebe… myslíš si že jsem hezká?" zeptá se najednou zamyšleně Cornelia. "Ne." Odpovím. Cornelia se zastaví a pohlédne mi do obličeje. "A… chceš se mnou teda být?". "Ne." Zavrtím hlavou. V Corneliiných očích se zalesknou slzy. "Plakal bys, kdybych umřela?". "Ne." Odvětím znovu. Asi jsem ji hodně ranil, otáčí se ke mně zády, ale já ji chytám za ruku a dívám se jí do očí: "Nemyslím si, že jsi krásná. Myslím si, že jsi nádherná. Nechci s tebou být. POTŘEBUJU s tebou být. Kdybys umřela, neplakal bych. Zemřel bych.". "Calebe…" zašeptá tiše Cornelia a hluboce se políbíme.

Ocenění 39.

24. července 2007 v 10:00 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle super ocenění mám od Cornelie 9 za bleskovku. Děkuju!!!
A tato dvě překrásná ocenění jsou ODTUD za bleskovky :) Taky moocinky děkuju!
No a tohle mám od Cornelie 85, asi už víte, že za bleskovky :D

Další spřátelení blogů...

23. července 2007 v 18:28 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
Můj další spřátelený blogísek je Cornelie Verči a je fakt nádhernej, tak se určitě koukněte SEM!:)
Pro Cornelii Verču:

Ocenění 38.

21. července 2007 v 21:24 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle krásné ocenění je od Cornelie Verči za bleskajdu :) Je to krásné, děkuju!!!
Tohle je od Cornelie85 také za bleskovky :) Je to úžasné, děkuju!!!
Toto je od Čápice za bleskajdu (jak jinak:). Je to nádherné, děkuju!!!
Tohle je ještě od Cornelie Verči, samozřejmě také za bleskovku. Znovu mockrát děkuju!!!

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XX.

21. července 2007 v 11:01 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XX.
Zavál studený vítr
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Osmý prosinec přinese první sníh. Malé sněhové vločky přes noc promění šedé zakouřené město v bílou pohádku. Oslnivá běloba svítí ze všech stran. Pomalu s Cornelií procházíme zasněženými ulicemi a držíme se za ruce. Samozřejmě nemáme rukavice a tak by bylo rozumnější zastrčit dlaně do tepla kapes našich zimních bund, ale nechceme přijít o ten kontakt naší holé kůže. Chodíme spolu už několik týdnů a máme se rádi stále víc a víc. Ne, nemáme se rádi, milujem se. Patřím zcela Cornelii stejně jako ona patří mě. Pochopím, že takhle vypadá skutečné štěstí. Díváme se do zahrad rodinných domků a vil. Za ploty stojí tisíce sněhuláků s mrkvovými nosy. Přemýšlím, co dám Cornelii k Vánocům. Oba mlčíme, rozumíme si totiž i beze slov. Hluboce se nadechnu a plíce mi zaplní ostrý studený vzduch. Chceme projít parkem, když najednou zahlédnu na kopci zrzavou kštici. "To je Will?" všimne si i Cornelia a zastavíme se. Will totiž není sama. Vedle ní rozpoznám i Corneliina bráchu Petera, Irmu s Martinem a Hay Lin s Erikem. "Ahooooj!" křičí Will, poskakuje a mává na nás. "Čaaaaau!" křiknu, aby to slyšela, "co tady děláte???". "Co?" rozhodí Will ruce v nechápavém gestu. "Co tady DĚLÁÁÁÁÁÁÁTE!!!!!!!!!!!" zařvu z plných plic. "Bobujem!" odpoví mi Will stejnou hlasitostí. "Bobujete?" podivím se. Will mávne rukou: "Počkejte!". Na chvilku zmizí za kopcem, ale za vteřinku se vrátí a tlačí před sebou sáňky. Sedne si dopředu, Peter za ní, chytnou provaz a Erik do nich strčí. Samozřejmě je u toho plno legrace, ti dva se řítí z kopce šílenou rychlostí, křičí a smějí se. Nezastaví, ale prosviští kolem nás. Rozběhneme se s Cornelií za nima, jenže to už je pozdě. Sáňky sice dost ubraly na rychlosti, ale do stromu před nimi narazí stále poměrně prudce. Peter i Will se sesypou na hromadu a na ně ještě spadne hrouda sněhu, kterou nárazem shodili z holých větví smrku. Podíváme se s Cornelií na sebe a spěcháme jim na pomoc. To, že se jim nic nestalo poznáme ze veselého smíchu. "Neměl si náhodou brzdit?!" baví se Will. "A co myslíš že jsem dělal?" odpovídá Peter a dusí se smíchy. "nestalo se vám nic?" ujišťuje se Cornelia a pomáhá Will ze země, "teda brácha, tys to rozjel.". Podám Peterovi ruku a usnadním mu vstát. "Ale bylo to hustý ne?" šklebí se Will. "POZÓÓÓÓÓR!!!!!" ozve se odshora z kopce výkřik Irmy. Právě si půjčila od Martina boby a oba se řítí z kopce dolů stejně jako předtím Will s Peterem a za nimi v závěsu sjíždějí Erik a Hay Lin. Těm čtyřem se naštěstí podaří zastavit bez problémů, byť se Irma s Martinem překlopí. Aspoň k tomu nepotřebují strom. "A co vy tady?" ptá se Irma, sbírá se z tvrdé země a oprašuje si sníh z kabátu. "Sme na procházce." Pokrčí Cornelia rameny. "Na procházce?" baví se Hay Lin. "A nechcete bobovat s náma?" navrhne nadšeně Will. "Proč ne?" mrkne na mě Cornelia. V družném hovoru vystoupáme na kopec. V boudě s občerstvením si vypůjčíme ještě jedny sáňky a hurá sjíždět! Cítím se sice trochu nejistě, když si sedám za Cornelii, ale když to zvládne takové třeštidlo jako Will… "Dáme závod ne?" otočí se k nám Martin vesele. Pohlédnu nejprve na sáňky vedle nás, na kterých si hoví Will s Peterem a potom na boby vedle Will, kde sedí Hay Lin a Erik. Všichni souhlasně přikyvují. "Takže ráááz….dvaaa… třiii!!!" odpočítá hlasitě Peter a všechna primitivní vozítka se odlepí z místa. A pak už nestíhám skoro nic sledovat, studený vítr mi hvízdá kolem očí, řítíme se z kopce dolů po zmrzlé zemi, sáňky nadskakují, což je sice dost nepohodlné, ale za tu jízdu to stojí. Všichni si totiž připadáme tak trochu rebelsky a maximálně svobodně! Slyším jak Will, Peter, Martin, Irma, Hay Lin, Erik i Cornelia křičí a smějí se, nezůstávám pozadu, připojuji se k nim. Kopec náhle prudce končí, sáňky se rozběhnou po rovině, neubraly však na rychlosti. "Zastav!!!" křikne na mě Cornelia pobaveně. "Jak?" směju se, tenhle pekelný stroj zastavit nejde. To už však najíždíme do lesa, snažím se kličkovat mezi stromy, což se mi i daří, ale brzy stejně nabouráme do vyvráceného pařezu. Sáňky sebou trhnou, spadnu na zem a Cornelia na mě. Když se do sytosti vysmějeme, vezmem sáně a zamíříme k ostatním, kteří se popadají smíchy za břicha. "Ty dva si zaslouží cenu!" kucká smíchy Irma, "nedojeli sice nejrychleji, ale zato nejdál!". "Tak tohle už nikdy nejedu." Směju se. Ale samozřejmě kecám, kopec sjedeme ještě několikrát. Když asi po dvou hodinách ležím opět na zemi, Cornelia vedle mě a sáňky stojí převrácené nedaleko, už se nám na kopec nechce. Nevadí! Když míříme směrem k ostatním, Cornelia si najde novou zábavu. Sebere sníh z větve nízkého stromu, uhněte z něj kouli a jelikož jdu trochu napřed, prudce mi přistane na zádech. "Ty!" naoko se rozčílím, sehnu se k zemi, abych nabral sníh a oplatil jí stejně. Cornelia se směje se uhýbá, nemohu jí dohonit, ale nakonec se přece jen strefím. V tu ránu mi však přistane na hlavě další sněhové dělo. Překvapeně se otočím a zjistím, že tajným střelcem je Will, která se ohýbá smíchy. "Já tě pomstím!" slibuje Peter a trefí Will přesně mířenou ránou. A tak se rozjede úplná koulovačka, která trvá asi tak další hodinu. "No počkej, teď ti dám pěkně velkou!" směje se Martin a válí kouli ve sněhu, aby nabyla větší velikosti. "Co kdybychom postavili sněhuláka?" napadá Cornelii. Samozřejmě souhlasíme a brzy už se u jednoho smrku rýsuje tisící první sněhulák v tomhle městě. A pěkně velký, převyšuje mě a Petera téměř o 20 centimetrů. "Hotová Akátková!" piští Irma a má na mysli naší velice neoblíbenou profesorku matematiky. Všichni vybuchují smíchy, já taky, ale moji pozornost však upoutá ještě něco. Pohlédnu dál do lesa na malinkou mýtinku, kde něco červeně bliká. Zaostřím pořádně a rozpoznám Billyho, Borise, Jacka a Pavla. Ta červená světýlka jsou konce cigaret, které svírají v ústech. Billy vycítí, že na ně zírám, ušklíbne se a něco pošeptá Borisovi, který souhlasně pokývá hlavou a hned to šeptem sdělí také Jackovi a Pavlovi. Jack se zasměje, Pavel, který jako jediný nekouří se tváří všelijak, jenom ne pobaveně nebo spokojeně. Pokrčí neurčitě rameny. Billy si ještě demonstrativně přejede ukazováčkem pod krkem, aby mi naznačil co si o mě myslí a pak všichni zmizí. "Calebe, děje se něco?" přijde ke mně Cornelia a obejme mě, "vypadáš znepokojeně.". "Ne," zavrtím hlavou, odvrátím pohled od prázdné mýtinky a zahledím se do očí Cornelie, "nic se neděje.". "Lidi mám dost." Říká právě Irma, "jsme tu už pět hodin a začíná se stmívat.". "Jasně, už to rozpustíme." Souhlasí Will a tak se rozejdeme. Hay Lin doprovází Erik, Irmu Martin. Já, Will, Peter a Cornelia se také rozdělíme, Peter jde s Will a já s Cornelií. Před jejich domem se s Cornelií ještě dlouho a vášnivě líbáme. Asi po půl hodině teprve Cornelia zapadne do dveří. Jsem na odchodu, když zaslechnu tiché: "Calebe?". "No?" obrátím se. "Miluju tě." Šeptne Cornelia a zabouchne dveře. Pousměju se. Dnešní den stál z to. Pouze jedno mi kalí štěstí a to jsou bývalí kámoši. Nevím co chystají, ale nelíbí se mi to. Nemohu dlouho usnout… Myslím na Cornelii, bývalé i ty současné přátele, na dnešní odpoledne strávené na kopci… Když ještě ve dvanáct nespím, rozhodnu se napsat Cornelii SMSku. Vím, že si ji přečte až ráno, ale to nevadí. Po odeslání konečně usnu a už netuším, že o několik bloků dál si Cornelia právě v posteli čte: "Požádal jsem anděla, aby mi tě dnes v noci ohlídal. Nic neřekl a zmizel. Za chvíli se ale vrátil a řekl mi: ,Anděl nemůže hlídat anděla.´"

Moje členská karta

19. července 2007 v 18:48 | Smajlinka Smoulinka
Tak tohle je moje členská karta od Emmy... Děkuju Emmo!!!

Ocenění za výročí!

18. července 2007 v 21:21 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle jsem dostala od U.S.A.C.K.A k výročí blogu. Vážně děkuju mooooooc je to fakt kráááása!!!

Ocenění 37.

11. července 2007 v 12:02 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tahle ocenění mám od Čápice za bleskovky. Jsou vážně moooocinky úžasné, děkuju!!!
A tohle krááásné ocenění je od s-i-m-o-n-k-y za spřátelení blogů...:) Je to super, děkuju!!!

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XIX.

10. července 2007 v 12:12 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XIX.
Pouť lásky
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Dnes za mnou o přestávce před první hodinou přišli Will a Irma. Něčemu se smáli, ode dveří třídy na mě mávali a něco říkali, ale v hluku, který ve třídě panoval před každou hodinou jsem je neslyšel. "Co?" udělal jsem nechápavé gesto, zvedl jsem se a zamířil k nim. "Ahoj Will, ahoj Irmo. Něco se děje holky?" pozdravil jsem je vesele. "Ten je přízemní." Vyprskla Irma smíchy směrem k Will. Směrem ke mně: "Tě pic Calebe. Proč by se pořád mělo něco dít?". "Ahoj Calebe. Nic se neděje, jenom jsme tě chtěli pozvat na pouť." Usměje se Will trpělivě. "Na pouť?" podivím se, "copak koncem podzimu se koná pouť?". "Nooo…" protáhne Irma, "to nevíš?". Zrentgenuju ji pohledem, jestli si ze mě neutahuje jako obvykle. Pozná to a objasní mi: "Ne, obvykle se pouť nekoná v tuhle dobu, ale tahle je speciální. Není příliš velká, myslím, že jenom několik střelnic, pár stánků s občerstvením a jenom asi pět atrakcí.". "Prima, rád půjdu. A kdo všechno půjde?" zajímám se. "No, já, ty, Irma, Hay Lin, Erik, Martin…" vypočítává, ale Irma jí skočí do řeči: "Martin? On jde taky Martin?!". "Jo. Když jsem byla pozvat Hay Lin, mluvil s ní zrovna a ptal se, jestli jdeš taky. Tak jsem mu řekla, že jo a on se ptal, jestli by mohl jít taky. Bylo mi blbý ho odmítnout. Konec konců, Martin je docela fajn, milý a chytrý. Co se ti na něm nelíbí?" prohodí zrzka směrem k Irmě. "Třeba brýle." Prskne hnědovláska. "To není moc velká závada. Spousta kluků nosí brýle." Otočí se Will k Irmě rozhodně zády a dopoví mi, co chtěla říct: "No a myslely jsme, že bys mohl ještě pozvat Cornelii.". Ihned ožiju: "No jasně! To by bylo super! Tak dneska ve tři?". "Podívej se jak pookřál." Baví se Irma. "No jo, ti zamilovaní." Mrkne na mě Will. "A jak to vlastně dopadlo?" šeptne, abych to slyšel jenom já. Pomalu kývnu a dívám se jí přitom do očí. Will to pochopí a povzbudivě se usměje. "Tak my už musíme jít. Takže dneska ve tři před školou jo?" řekne už hlasitě. "Jo. Zatím se mějte holky a jsem rád, že jste se na mě přišli podívat." Tlemím se. "Jako by na tobě bylo něco k dívání." Vtipkuje Irma. "No dovol?" naoko se urazím, "co mám říkat já? Když se dneska na tebe budu muset dívat skoro celej den? To mě asi brzo zabije…" naříkám hraně. Vše je však jen v rámci hry, ani jeden své urážky nemyslíme vážně. "Tak už toho nechte vy dva." Směje se Will, "Irmo, musíme do třídy, za chvíli zvoní. Tak zatím Calebe." Loučí se se mnou. "Jo, uvidíme se později." Zamává mi ještě Irma a obě zmizí.
Po skončení vyučování čekám na Cornelii, která končí o hodinu déle, když mě něco napadne. Schovám se za sloup na školním nádvoří právě ve chvíli, kdy Cornelia vychází z hlavního vchodu ve společnosti Hay Lin. Ty dvě se o něčem zaujatě baví, pak se Hay Lin s Cornelií rozloučí a připojí se k Erikovi, aby společně mohli pokračovat v cestě. Cornelia se rozhlédne po celém nádvoří. Je mi jasné, že mě hledá, přesto zůstanu skrytý. Cornelia zklamaně odchází, nyní je moje chvíle! Tiše se vykradu ze své schovky a připlížím se Cornelii za záda. "Baf!" pravím hlasitě do jejího ucha. Cornelia se podle předpokladů lekne a neudrží vyděšený výkřik. Prudce se ke mně otočí, aby mě mohla obejmout. "Calebe! Vylekals mě." Řekne mi vyčítavě a na uvítanou mě políbí. "O to mi taky šlo." Zasměju se, s naprostou samozřejmostí jí sundám batoh a přehodím si ho přes rameno. Pak ji vezmu za ruku a vyprovázím ji k domovu. "Co dneska děláš?" zeptám se poté, co si oba sdělíme co je nového ve škole. "Asi nic… proč?" pokrčí Cornelia rameny. "No… ráno za mnou byla Will a Irma a zvali nás oba na pouť, co se tu koná…" vysvětlím. "Pouť? V tuhle roční dobu?" diví se Cornelia, "no, myslím, že by to nebylo špatné. A kdo všechno jde?". "Já, ty, Will, Irma, Hay Lin, Erik a Martin." Odpovím zaujatě. "Hay Lin jde taky? A jak to, že mi nic neřekla potvora?" směje se Cornelia. "Nejspíš to chtěla nechat na mě." Mrknu na ni z boku. "Hele a nevadilo by, kdyby šel i brácha?" zeptá se Cornelia, "určitě by se mu tam líbilo, chodí rád na pouť.". "Ne, to by bylo bezva!" zajásám, protože vím, jakou bude mít Will radost. "Tak fajn. Kdy a kde se sejdeme?" zvedne ke mně Corny oči. "Zajdu pro vás ve tři čtvrtě na tři jo?" nabízím. "Dobře." Souhlasí Cornelia. Brzy už jsme u Corneliina domu. "Tak pa lásko, uvidíme se ve tři čtvrtě na tři." Políbí mě ještě Cornelia na rozloučenou. "Ahoj Cornelie." Oplatím ji stejně hlubokým polibkem a odejdu k vlastnímu domovu.
Ve tři čtvrtě na tři už netrpělivě stepuji s Peterem na chodníku a oba pobízíme Cornelii, aby sebou hodila. "Co ti na tom tak trvalo?" divím se, když se konečně vyhraboší z domu a obejmu ji kolem pasu. "To ty nepochopíš miláčku." Uklidňuje mě Cornelia a líbne mě na zmrzlý nos, "nejsi totiž holka.". "No a myslím, že je lepší být kluk jak tak koukám." Směju se. Cornelii to v úzké černé blůzce s mnoha kapsami a stříbrnými knoflíky moc sluší. Po cestě ke škole se bavíme spíš jenom já a Peter. Sdělujeme si zážitky ze svých zamilovaných koníčků, já z karate a Peter z košíkové. Cornelia má jiné starosti, jako například kam si hodila v tom spěchu hřeben a rozčileně prohledává svou černou koženou kabelku. Už z dálky vidíme před školou partu rozesmátých lidí. Hay Lin, držící se Erika za ruku zaujatě diskutuje s Will a Martin se snaží zaplést řeč s Irmou, které to zřejmě není příliš po chuti, ale trpělivě mu odpovídá. Martin kolem ní poskakuje jako tajtrlík. "Ahoj bando, tak jdeme ne?" zahalekám, aby si nás všimli. "Calebe!" Otočí se ke mně Will, "Cornelie! Dali jste si načas, kde jste byli?". Pak jí pohled sklouzne i na Petera. "Ahoj Petere, ty jsi tu taky?" zeptá se překvapeně. "No jasně. Poutě, to je moje. Nedal jsem jinak, než že jsem se k vám musel připojit." Směje se Peter. "No to je bezva." Zajásá Will a lehce zčervená. Povzbudivě na ni mrknu. "Ahoj Calebe, Petere! Ahoj Cornelie!" zdraví nás také ostatní a my jim oplácíme stejně. Celou cestu na pouť se bavíme všichni výborně, stále se smějeme. Na pouti je hlava na hlavě, přesto se nám podaří prodrat se doprostřed. "Tak co nejdřív?" rozhlíží se Irma a mne si ruce. "Zajdeme na nějakou šílenou atrakci." Pochvaluje si Hay Lin. "Můžem zajít na Crazy Dance." Navrhuje Peter. "Jo, to by bylo super, pojďte tam!" zaktivní Martin. Všichni se tedy přesuneme před bláznivou atrakci a zjistíme, že jsou jednotlivé lodičky po dvou sedadlech. "No… sedíme v párech ne?" usměje se Erik plaše na Hay Lin. "Jasně." Připojím se a majetnicky obejmu Cornelii kolem ramen. "No to je super!!" jásá Martin, "Irmo, mohl bych sedět s tebou? Prosím…". "Nic jiného mi asi nezbyde." Pozvedne Irma nenadšeně obočí. "Takže já jsem vyfasoval Will? No to jsem dopadl…" vtipkuje Peter, ale směje se a já poznám, že ho to těší. Přitáhne si k sobě Will, u které nyní není poznat, zda-li má rudější vlasy nebo obličej. "A je to." Mrkne na mě Cornelia a myslím, že nemyslela pouze rozdělení na dvojice… Galantně za ni zaplatím vstup na atrakci a Cornelia mi to v kupíčku oplatí dlouhým hlubokým polibkem, až se mi zatočí hlava. Jelikož jsme vzadu, máme výhled na všechny utvořené dvojice. Erik se s Hay Lin drží za ruku a dívají se navzájem zamilovaně do očí, Martin se snaží zapříst s Irmou hovor a Peter vesele vyslýchá Will ohledně školy, jejích koníčků a podobně. Ta mu odpovídá poněkud zdrženlivě, nach z jejích tváří mizí jen pomalu. A pak už se atrakce prudce roztočí, je to šílené, vzduch nám hvízdá kolem uší. Zaslechnu vyděšený výkřik, typuji to na Hay Lin. Irma je v sedmém nebi, vždycky tyhle blbinky milovala, myslím že najednou jí Martin nevadí, směje se s ním. Peter se také bezva baví a protože jejich lodička sebou obzvlášť zběsile mlátí, bere Will kolem ramen, aby se tolik neotloukala o tvrdou sedačku. Všechno je v pohodě, nyní se můžu věnovat už jenom Cornelii. Zkuste se někdy políbit za příšerné, rychlé jízdě na Crazy Dance. Budete se určitě skvěle bavit jako my. Po dalších šílených minutách jízda končí, vysypeme se ze sedaček, abychom uvolnili místo dalším bláznům. Teď zamíříme na střelnici. Tam jsem ve svém živlu, vždycky mě bavilo u strejdy zkoušet vzduchovku. Vystřelím Cornelii pět velikých třpytivých růží. Pak je na řadě Erik, ten trefí pro Hay Lin tři. Martinovi se moc nevede, myslím, že střílí poprvé, přesto se mu podaří také jednu pro Irmu srazit. Peter je dobrý, stejně jako já, a tak i Will dostane svých pět růží. Skvěle se bavíme, ke konci večera si ještě koupíme u jednoho stánku s občerstvením kelímek džusu, jelikož nám vyprahlo. "Tak na co?" ptá se Irma a šibalsky zamrká na Will. "Tak třeba… na lásku?" navrhne přípitek Will a nejistě pokukuje po Peterovi, který se na ni povzbudivě usměje. "Jasně. Na lásku." Souhlasí Cornelia a kelímky o sebe zavadí. Přípitek stvrdíme lehkým polibkem, stejně jako Hay Lin s Erikem. A pak se vydáme na cestu domů. Cítím se vyčerpaný a ospalý, dnešní den byl náročný. Jsem rád, že všechno dopadlo dobře. A když mi ještě v posteli přijde SMSka od Cornelie, s přáním sladkých snů, cítím, že ji miluji. Moc!!!

Ocenění 36.

10. července 2007 v 12:10 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tohle ocenění mám od Janky za bleskovku. Je to vážně super, děkuju!!!

Spřátelení našich blogů...

8. července 2007 v 17:31 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
Mám další úžasný spřátelený blogís!!! Tentokrát je to blogísek s-i-m-o-n-k-y. Je vážně fajn, tak doufám, že se mrknete :)
Pro s-i-m-o-n-k-u:

Ocenění 35.

4. července 2007 v 10:29 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
Tahle supeeeeeer ocenění mám od s-i-m-o-n-k-y za uhádnutí hádanky. Děkuju moc!!!
A tohle další úžasné ocenění je od Cornelky za bleskovku. Taky je to nádherné, děkuju!!!

Upoutávka příběhu- Forgive me

3. července 2007 v 11:05 | Smajlinka Smoulinka
Jelikož se nezadržitelně blíží konec Sonáty pro rozervané srdce, vymyslela jsem dnes v noci námět dalšího příběhu s názvem FORGIVE ME...
Cornelia vede neveselý život. Jakožto princezna Mezisvěta má svůj život přesně nařádkovaný od narození až po smrt. Jednoho dne se dozví, že je zasnoubená. Princ Peter má bezvadnou, milou a zábavnou povahu a navíc je velice přitažlivý. Cornelia neváhá a dobrovolně mu zaslíbí své srdce... Do jejího života však vstoupí ještě někdo... někdo v koho nikdy nedoufala. Dokáže Cornelia poručit svému srdci a vdát se za Petera? Dokáže říct Calebovi "ODPUSŤ MI."...? A jak to s tím odpouštěním vlastně je???
Forgive me- po skončení Sonáty pro rozervané srdce!

Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVIII.

2. července 2007 v 21:11 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVIII.
Beránci z nebe sejdou
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Stojím před sportovním centrem kousek od náměstí a netrpělivě čekám na Cornelii. Už se těším jak ji překvapím. Strašně ji miluji a doufám, že i ona mě. Chodíme spolu asi dva týdny a pro mě to je ta nejšťastnější doba, jakou jsem kdy zažil. Konečně vidím vycházet mojí lásku, ještě pořád s vlhkými vlasy. Loučí se s kamarádkou Elyon a zamíří cestou k domovu. Tajně se k ní zezadu přiblížím a zakryji ji dlaněmi oči. "Kdo je to?" snažím se, aby můj hlas zněl vysoko a nepodobně mému. "Calebe!" směje se Cornelia a chytne mě za ruce. Sundám je z jejího obličeje, abych ji mohl obejmout a letmo ji políbit. "Jak bylo na plavání?" zajímám se, beru jí sportovní tašku a chytám ji za chůze za ruku. "Normálně." Odvětí Cornelia, "čekals dlouho?". "Ani ne." Odpovím neutrálně, zahlédnu totiž na druhém chodníku Billyho, Jacka, Borise a Pavla. Doufám, že mě nezahlédnou a v duchu jásám, jak se mi to daří, kluci jsou zabraní do nějakého hovoru. Pak mi ale srdce ztěžkne, protože Boris trhne hlavou a zahlédne nás. Neváhá okamžitě drcnout loktem do Billyho a celá parta se na nás zadívá. Jejich pohled se mi nelíbí. Z Billyho tváře mohu vyčíst jasnou výhrůžku, z Jackovy vztek, z Borisovy pohrdání, jenom Pavlova tvář zůstane normální, hledí na nás se zájmem a dokonce mi na dálku zamává. Kývnu na něj, že ho vidím a po očku zkontroluji Cornelii. Mám štěstí, nevšimla si jich. Pak konečně zajdeme za roh a hned se mi uleví. "Elyon si našla nového kluka. Jmenuje se Matt a je prý moc bezva." Švitoří nic netušící Cornelia. Zpozorním: "Matt? Matt Olsen?". " Jo, přesně ten. Ty ho znáš?" zvedne ke mně Cornelia překvapeně oči. "Znám ho." Přikývnu, "chodil dva měsíce s Orube. Je z Nížan a má amatérskou kapelu.". Cornelia potěšeně potřese hlavou: "A jaký je povahově? Doufám, že v pohodě, protože Elyon si to zaslouží. Byla už hrozně dlouho sama…". "Je to fajn kluk. Čestný, přátelský a spolehlivý. Má bezva vlastnosti. Vlastně má Elyon velké štěstí, že ho našla." Přemítám. "A já mám štěstí, že jsem našla tebe." Usměje se Cornelia a políbí mě na tvář. Oplatím jí úsměv a přivinu ji k sobě. Už jsme u ní doma. "Počkej moment jo? Jenom si hodím domů tašku a můžeme se jít někam projít." Slibuje Cornelia, odemkne klíčem a zmizí. Opřu se zeď a přemýšlím. Musím něco udělat s klukama. Nevěřím, že by na mě zapomněli, ale to, že se už déle neozývají mi dělá starosti. Nechápu to. Ještě před půl rokem jsme si bezva rozuměli, říkali jsme si úplně všechno. Věřil jsem jim. O téhle jejich horší stránce jsem nevěděl. Vůbec nevím co budu dělat, až mě zase zmáčknou… Z neradostných úvah mě vytrhne Cornelia, která mi zamává rukou před očima. Vůbec jsem si nevšiml, že se vrátila a tak na ni zmateně zamrkám. "Ses nějak zamyslel ne?" směje se mi, "chceš jít radši do města nebo do parku?". "Do parku." Vyberu si, protože tam je menší šance, že své bývalé kamarády potkám. Pak už ale přestanu dumat nad trápením s přáteli a moje myšlenky se zase věnují plně Cornelii. Park je na to, že je odpoledne podivně ztichlý. Pod nohama nám lehce šustí spadané listí, připomínající chladný listopad. Chytím Cornelii kolem pasu. Usadíme se na jedné z laviček pod stromem, na kterém se drží poslední barevné listí. "Miluju tě." Vydechnu omámeně a pevně k sobě Cornelii přitisknu. "A já tebe." Oplatí mi a políbí mě. Její ústa voní po mentolu a její kočičí jazýček se zaplete s mým. Když se po chvíli naše rty rozpojí, cítím navzdory chladnému počasí příjemné teplo. Napadá mě, že takhle hřeje láska. A Cornelia JE láska. Moje láska. Zadívám se na nebe, jehož modrou barvu tu a tam překrývají těžké bělošedé mraky. Tvoří krásnou načechranou vlnitou peřinu. "Beránci…" pojmenuje Cornelia nebeský jev. "Beránci z nebe sejdou…" zanotuji část jedné známé písničky. Zatoužím po dalším polibku. Cornelia to pozná a tak brzy zase nevnímáme nic než toho druhého. Líbáme se něžně, pomalu a neskutečně dlouho. Až bolestně si uvědomuji skutečnost: Miluju ji!!! Moc!!!

Ocenění 34.

2. července 2007 v 10:06 | Smajlinka Smoulinka |  moje ocenění
A mám tady pár dalších ocenění z různých blogů :))
Tohle je od Cornelie9 za spřátelení, je to fakt super, děkuju!!!
Tohle je od U.S.A.C.K.A. za bleskovku. Je to krásné, děkuju!!!
Tohle mám od Cornelie85. Taky je to bezva, děkuju!!!
Tohle je od Irmywitch, také za bleskovku. Je to vážně úžasný, děkuju!!!
A tohle je také ještě od Cornelie85 (jak jinak než za bleskovku:). Je to nádherný děkuju!!!

Spřátelení blogů...

1. července 2007 v 20:35 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
A další krásný blog Cornelie9 do seznamu spřátelených blogů:) Je fakt super, tak se určo jukněte:))
Za spřátelení:

Další spřátelený blogís...

1. července 2007 v 13:49 | Smajlinka Smoulinka |  Spřátelené blogy
Další bezva spřátelený blog Cornelie85 je samozřejmě další z witchovských blogů. Je ale opravdu bezva, tak se určitě jukněte :)))
Něco za spřátelení: