Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XIX.

10. července 2007 v 12:12 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XIX.
Pouť lásky
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Dnes za mnou o přestávce před první hodinou přišli Will a Irma. Něčemu se smáli, ode dveří třídy na mě mávali a něco říkali, ale v hluku, který ve třídě panoval před každou hodinou jsem je neslyšel. "Co?" udělal jsem nechápavé gesto, zvedl jsem se a zamířil k nim. "Ahoj Will, ahoj Irmo. Něco se děje holky?" pozdravil jsem je vesele. "Ten je přízemní." Vyprskla Irma smíchy směrem k Will. Směrem ke mně: "Tě pic Calebe. Proč by se pořád mělo něco dít?". "Ahoj Calebe. Nic se neděje, jenom jsme tě chtěli pozvat na pouť." Usměje se Will trpělivě. "Na pouť?" podivím se, "copak koncem podzimu se koná pouť?". "Nooo…" protáhne Irma, "to nevíš?". Zrentgenuju ji pohledem, jestli si ze mě neutahuje jako obvykle. Pozná to a objasní mi: "Ne, obvykle se pouť nekoná v tuhle dobu, ale tahle je speciální. Není příliš velká, myslím, že jenom několik střelnic, pár stánků s občerstvením a jenom asi pět atrakcí.". "Prima, rád půjdu. A kdo všechno půjde?" zajímám se. "No, já, ty, Irma, Hay Lin, Erik, Martin…" vypočítává, ale Irma jí skočí do řeči: "Martin? On jde taky Martin?!". "Jo. Když jsem byla pozvat Hay Lin, mluvil s ní zrovna a ptal se, jestli jdeš taky. Tak jsem mu řekla, že jo a on se ptal, jestli by mohl jít taky. Bylo mi blbý ho odmítnout. Konec konců, Martin je docela fajn, milý a chytrý. Co se ti na něm nelíbí?" prohodí zrzka směrem k Irmě. "Třeba brýle." Prskne hnědovláska. "To není moc velká závada. Spousta kluků nosí brýle." Otočí se Will k Irmě rozhodně zády a dopoví mi, co chtěla říct: "No a myslely jsme, že bys mohl ještě pozvat Cornelii.". Ihned ožiju: "No jasně! To by bylo super! Tak dneska ve tři?". "Podívej se jak pookřál." Baví se Irma. "No jo, ti zamilovaní." Mrkne na mě Will. "A jak to vlastně dopadlo?" šeptne, abych to slyšel jenom já. Pomalu kývnu a dívám se jí přitom do očí. Will to pochopí a povzbudivě se usměje. "Tak my už musíme jít. Takže dneska ve tři před školou jo?" řekne už hlasitě. "Jo. Zatím se mějte holky a jsem rád, že jste se na mě přišli podívat." Tlemím se. "Jako by na tobě bylo něco k dívání." Vtipkuje Irma. "No dovol?" naoko se urazím, "co mám říkat já? Když se dneska na tebe budu muset dívat skoro celej den? To mě asi brzo zabije…" naříkám hraně. Vše je však jen v rámci hry, ani jeden své urážky nemyslíme vážně. "Tak už toho nechte vy dva." Směje se Will, "Irmo, musíme do třídy, za chvíli zvoní. Tak zatím Calebe." Loučí se se mnou. "Jo, uvidíme se později." Zamává mi ještě Irma a obě zmizí.
Po skončení vyučování čekám na Cornelii, která končí o hodinu déle, když mě něco napadne. Schovám se za sloup na školním nádvoří právě ve chvíli, kdy Cornelia vychází z hlavního vchodu ve společnosti Hay Lin. Ty dvě se o něčem zaujatě baví, pak se Hay Lin s Cornelií rozloučí a připojí se k Erikovi, aby společně mohli pokračovat v cestě. Cornelia se rozhlédne po celém nádvoří. Je mi jasné, že mě hledá, přesto zůstanu skrytý. Cornelia zklamaně odchází, nyní je moje chvíle! Tiše se vykradu ze své schovky a připlížím se Cornelii za záda. "Baf!" pravím hlasitě do jejího ucha. Cornelia se podle předpokladů lekne a neudrží vyděšený výkřik. Prudce se ke mně otočí, aby mě mohla obejmout. "Calebe! Vylekals mě." Řekne mi vyčítavě a na uvítanou mě políbí. "O to mi taky šlo." Zasměju se, s naprostou samozřejmostí jí sundám batoh a přehodím si ho přes rameno. Pak ji vezmu za ruku a vyprovázím ji k domovu. "Co dneska děláš?" zeptám se poté, co si oba sdělíme co je nového ve škole. "Asi nic… proč?" pokrčí Cornelia rameny. "No… ráno za mnou byla Will a Irma a zvali nás oba na pouť, co se tu koná…" vysvětlím. "Pouť? V tuhle roční dobu?" diví se Cornelia, "no, myslím, že by to nebylo špatné. A kdo všechno jde?". "Já, ty, Will, Irma, Hay Lin, Erik a Martin." Odpovím zaujatě. "Hay Lin jde taky? A jak to, že mi nic neřekla potvora?" směje se Cornelia. "Nejspíš to chtěla nechat na mě." Mrknu na ni z boku. "Hele a nevadilo by, kdyby šel i brácha?" zeptá se Cornelia, "určitě by se mu tam líbilo, chodí rád na pouť.". "Ne, to by bylo bezva!" zajásám, protože vím, jakou bude mít Will radost. "Tak fajn. Kdy a kde se sejdeme?" zvedne ke mně Corny oči. "Zajdu pro vás ve tři čtvrtě na tři jo?" nabízím. "Dobře." Souhlasí Cornelia. Brzy už jsme u Corneliina domu. "Tak pa lásko, uvidíme se ve tři čtvrtě na tři." Políbí mě ještě Cornelia na rozloučenou. "Ahoj Cornelie." Oplatím ji stejně hlubokým polibkem a odejdu k vlastnímu domovu.
Ve tři čtvrtě na tři už netrpělivě stepuji s Peterem na chodníku a oba pobízíme Cornelii, aby sebou hodila. "Co ti na tom tak trvalo?" divím se, když se konečně vyhraboší z domu a obejmu ji kolem pasu. "To ty nepochopíš miláčku." Uklidňuje mě Cornelia a líbne mě na zmrzlý nos, "nejsi totiž holka.". "No a myslím, že je lepší být kluk jak tak koukám." Směju se. Cornelii to v úzké černé blůzce s mnoha kapsami a stříbrnými knoflíky moc sluší. Po cestě ke škole se bavíme spíš jenom já a Peter. Sdělujeme si zážitky ze svých zamilovaných koníčků, já z karate a Peter z košíkové. Cornelia má jiné starosti, jako například kam si hodila v tom spěchu hřeben a rozčileně prohledává svou černou koženou kabelku. Už z dálky vidíme před školou partu rozesmátých lidí. Hay Lin, držící se Erika za ruku zaujatě diskutuje s Will a Martin se snaží zaplést řeč s Irmou, které to zřejmě není příliš po chuti, ale trpělivě mu odpovídá. Martin kolem ní poskakuje jako tajtrlík. "Ahoj bando, tak jdeme ne?" zahalekám, aby si nás všimli. "Calebe!" Otočí se ke mně Will, "Cornelie! Dali jste si načas, kde jste byli?". Pak jí pohled sklouzne i na Petera. "Ahoj Petere, ty jsi tu taky?" zeptá se překvapeně. "No jasně. Poutě, to je moje. Nedal jsem jinak, než že jsem se k vám musel připojit." Směje se Peter. "No to je bezva." Zajásá Will a lehce zčervená. Povzbudivě na ni mrknu. "Ahoj Calebe, Petere! Ahoj Cornelie!" zdraví nás také ostatní a my jim oplácíme stejně. Celou cestu na pouť se bavíme všichni výborně, stále se smějeme. Na pouti je hlava na hlavě, přesto se nám podaří prodrat se doprostřed. "Tak co nejdřív?" rozhlíží se Irma a mne si ruce. "Zajdeme na nějakou šílenou atrakci." Pochvaluje si Hay Lin. "Můžem zajít na Crazy Dance." Navrhuje Peter. "Jo, to by bylo super, pojďte tam!" zaktivní Martin. Všichni se tedy přesuneme před bláznivou atrakci a zjistíme, že jsou jednotlivé lodičky po dvou sedadlech. "No… sedíme v párech ne?" usměje se Erik plaše na Hay Lin. "Jasně." Připojím se a majetnicky obejmu Cornelii kolem ramen. "No to je super!!" jásá Martin, "Irmo, mohl bych sedět s tebou? Prosím…". "Nic jiného mi asi nezbyde." Pozvedne Irma nenadšeně obočí. "Takže já jsem vyfasoval Will? No to jsem dopadl…" vtipkuje Peter, ale směje se a já poznám, že ho to těší. Přitáhne si k sobě Will, u které nyní není poznat, zda-li má rudější vlasy nebo obličej. "A je to." Mrkne na mě Cornelia a myslím, že nemyslela pouze rozdělení na dvojice… Galantně za ni zaplatím vstup na atrakci a Cornelia mi to v kupíčku oplatí dlouhým hlubokým polibkem, až se mi zatočí hlava. Jelikož jsme vzadu, máme výhled na všechny utvořené dvojice. Erik se s Hay Lin drží za ruku a dívají se navzájem zamilovaně do očí, Martin se snaží zapříst s Irmou hovor a Peter vesele vyslýchá Will ohledně školy, jejích koníčků a podobně. Ta mu odpovídá poněkud zdrženlivě, nach z jejích tváří mizí jen pomalu. A pak už se atrakce prudce roztočí, je to šílené, vzduch nám hvízdá kolem uší. Zaslechnu vyděšený výkřik, typuji to na Hay Lin. Irma je v sedmém nebi, vždycky tyhle blbinky milovala, myslím že najednou jí Martin nevadí, směje se s ním. Peter se také bezva baví a protože jejich lodička sebou obzvlášť zběsile mlátí, bere Will kolem ramen, aby se tolik neotloukala o tvrdou sedačku. Všechno je v pohodě, nyní se můžu věnovat už jenom Cornelii. Zkuste se někdy políbit za příšerné, rychlé jízdě na Crazy Dance. Budete se určitě skvěle bavit jako my. Po dalších šílených minutách jízda končí, vysypeme se ze sedaček, abychom uvolnili místo dalším bláznům. Teď zamíříme na střelnici. Tam jsem ve svém živlu, vždycky mě bavilo u strejdy zkoušet vzduchovku. Vystřelím Cornelii pět velikých třpytivých růží. Pak je na řadě Erik, ten trefí pro Hay Lin tři. Martinovi se moc nevede, myslím, že střílí poprvé, přesto se mu podaří také jednu pro Irmu srazit. Peter je dobrý, stejně jako já, a tak i Will dostane svých pět růží. Skvěle se bavíme, ke konci večera si ještě koupíme u jednoho stánku s občerstvením kelímek džusu, jelikož nám vyprahlo. "Tak na co?" ptá se Irma a šibalsky zamrká na Will. "Tak třeba… na lásku?" navrhne přípitek Will a nejistě pokukuje po Peterovi, který se na ni povzbudivě usměje. "Jasně. Na lásku." Souhlasí Cornelia a kelímky o sebe zavadí. Přípitek stvrdíme lehkým polibkem, stejně jako Hay Lin s Erikem. A pak se vydáme na cestu domů. Cítím se vyčerpaný a ospalý, dnešní den byl náročný. Jsem rád, že všechno dopadlo dobře. A když mi ještě v posteli přijde SMSka od Cornelie, s přáním sladkých snů, cítím, že ji miluji. Moc!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corny23 Corny23 | Web | 10. července 2007 v 18:24 | Reagovat

Skvělý!

2 U.s.a.k. a C.o.r.n.e.l.i.a. U.s.a.k. a C.o.r.n.e.l.i.a. | 10. července 2007 v 21:06 | Reagovat

Uplně dokonale krásné a hezky dlouhý, četli jsme to fááákt dlouho.... =)

3 Corny Corny | 14. července 2007 v 21:31 | Reagovat

ja som to tiež citala dlho...bola som medzitym aj na kupku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama