Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVIII.

2. července 2007 v 21:11 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XVIII.
Beránci z nebe sejdou
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Stojím před sportovním centrem kousek od náměstí a netrpělivě čekám na Cornelii. Už se těším jak ji překvapím. Strašně ji miluji a doufám, že i ona mě. Chodíme spolu asi dva týdny a pro mě to je ta nejšťastnější doba, jakou jsem kdy zažil. Konečně vidím vycházet mojí lásku, ještě pořád s vlhkými vlasy. Loučí se s kamarádkou Elyon a zamíří cestou k domovu. Tajně se k ní zezadu přiblížím a zakryji ji dlaněmi oči. "Kdo je to?" snažím se, aby můj hlas zněl vysoko a nepodobně mému. "Calebe!" směje se Cornelia a chytne mě za ruce. Sundám je z jejího obličeje, abych ji mohl obejmout a letmo ji políbit. "Jak bylo na plavání?" zajímám se, beru jí sportovní tašku a chytám ji za chůze za ruku. "Normálně." Odvětí Cornelia, "čekals dlouho?". "Ani ne." Odpovím neutrálně, zahlédnu totiž na druhém chodníku Billyho, Jacka, Borise a Pavla. Doufám, že mě nezahlédnou a v duchu jásám, jak se mi to daří, kluci jsou zabraní do nějakého hovoru. Pak mi ale srdce ztěžkne, protože Boris trhne hlavou a zahlédne nás. Neváhá okamžitě drcnout loktem do Billyho a celá parta se na nás zadívá. Jejich pohled se mi nelíbí. Z Billyho tváře mohu vyčíst jasnou výhrůžku, z Jackovy vztek, z Borisovy pohrdání, jenom Pavlova tvář zůstane normální, hledí na nás se zájmem a dokonce mi na dálku zamává. Kývnu na něj, že ho vidím a po očku zkontroluji Cornelii. Mám štěstí, nevšimla si jich. Pak konečně zajdeme za roh a hned se mi uleví. "Elyon si našla nového kluka. Jmenuje se Matt a je prý moc bezva." Švitoří nic netušící Cornelia. Zpozorním: "Matt? Matt Olsen?". " Jo, přesně ten. Ty ho znáš?" zvedne ke mně Cornelia překvapeně oči. "Znám ho." Přikývnu, "chodil dva měsíce s Orube. Je z Nížan a má amatérskou kapelu.". Cornelia potěšeně potřese hlavou: "A jaký je povahově? Doufám, že v pohodě, protože Elyon si to zaslouží. Byla už hrozně dlouho sama…". "Je to fajn kluk. Čestný, přátelský a spolehlivý. Má bezva vlastnosti. Vlastně má Elyon velké štěstí, že ho našla." Přemítám. "A já mám štěstí, že jsem našla tebe." Usměje se Cornelia a políbí mě na tvář. Oplatím jí úsměv a přivinu ji k sobě. Už jsme u ní doma. "Počkej moment jo? Jenom si hodím domů tašku a můžeme se jít někam projít." Slibuje Cornelia, odemkne klíčem a zmizí. Opřu se zeď a přemýšlím. Musím něco udělat s klukama. Nevěřím, že by na mě zapomněli, ale to, že se už déle neozývají mi dělá starosti. Nechápu to. Ještě před půl rokem jsme si bezva rozuměli, říkali jsme si úplně všechno. Věřil jsem jim. O téhle jejich horší stránce jsem nevěděl. Vůbec nevím co budu dělat, až mě zase zmáčknou… Z neradostných úvah mě vytrhne Cornelia, která mi zamává rukou před očima. Vůbec jsem si nevšiml, že se vrátila a tak na ni zmateně zamrkám. "Ses nějak zamyslel ne?" směje se mi, "chceš jít radši do města nebo do parku?". "Do parku." Vyberu si, protože tam je menší šance, že své bývalé kamarády potkám. Pak už ale přestanu dumat nad trápením s přáteli a moje myšlenky se zase věnují plně Cornelii. Park je na to, že je odpoledne podivně ztichlý. Pod nohama nám lehce šustí spadané listí, připomínající chladný listopad. Chytím Cornelii kolem pasu. Usadíme se na jedné z laviček pod stromem, na kterém se drží poslední barevné listí. "Miluju tě." Vydechnu omámeně a pevně k sobě Cornelii přitisknu. "A já tebe." Oplatí mi a políbí mě. Její ústa voní po mentolu a její kočičí jazýček se zaplete s mým. Když se po chvíli naše rty rozpojí, cítím navzdory chladnému počasí příjemné teplo. Napadá mě, že takhle hřeje láska. A Cornelia JE láska. Moje láska. Zadívám se na nebe, jehož modrou barvu tu a tam překrývají těžké bělošedé mraky. Tvoří krásnou načechranou vlnitou peřinu. "Beránci…" pojmenuje Cornelia nebeský jev. "Beránci z nebe sejdou…" zanotuji část jedné známé písničky. Zatoužím po dalším polibku. Cornelia to pozná a tak brzy zase nevnímáme nic než toho druhého. Líbáme se něžně, pomalu a neskutečně dlouho. Až bolestně si uvědomuji skutečnost: Miluju ji!!! Moc!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 2. července 2007 v 22:33 | Reagovat

Je to úúžasné!! Honem dál!! :D

2 Cornelia85 Cornelia85 | E-mail | Web | 3. července 2007 v 7:56 | Reagovat

Máš u mš cenku za soutěž

3 Corny23 Corny23 | Web | 4. července 2007 v 13:59 | Reagovat

Mon přenádherné!

4 Corny23 Corny23 | Web | 4. července 2007 v 14:00 | Reagovat

Teda moc =D

5 CORNY CORNY | 4. července 2007 v 17:42 | Reagovat

ahoj je to překrásné, ale corny se boji(neboji ale urcite nerada plave) vody

6 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 4. července 2007 v 20:59 | Reagovat

CORNY: To je pravda, ale tohle je pouze moje tvorba :D Ve skutečnosti to nemá nic moc společného se skutečnou povahou Witch...

7 CORNY CORNY | 7. července 2007 v 9:50 | Reagovat

ahoj děkuji ti

8 Corny Corny | 14. července 2007 v 14:54 | Reagovat

cavo!! už som naspet z Afriky, teda, vidim,že sa toho zmenilo dost...

9 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 14. července 2007 v 15:10 | Reagovat

Corny: Ani ne :)) Tak jak bylo?? Jsem ráda, že jsi zpátky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama