Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XX.

21. července 2007 v 11:01 | Smajlinka Smoulinka |  Sonáta pro rozervané srdce
Sonáta pro rozervané srdce, kapitola XX.
Zavál studený vítr
Napsala: Smajlinka
(vypráví Caleb)
Osmý prosinec přinese první sníh. Malé sněhové vločky přes noc promění šedé zakouřené město v bílou pohádku. Oslnivá běloba svítí ze všech stran. Pomalu s Cornelií procházíme zasněženými ulicemi a držíme se za ruce. Samozřejmě nemáme rukavice a tak by bylo rozumnější zastrčit dlaně do tepla kapes našich zimních bund, ale nechceme přijít o ten kontakt naší holé kůže. Chodíme spolu už několik týdnů a máme se rádi stále víc a víc. Ne, nemáme se rádi, milujem se. Patřím zcela Cornelii stejně jako ona patří mě. Pochopím, že takhle vypadá skutečné štěstí. Díváme se do zahrad rodinných domků a vil. Za ploty stojí tisíce sněhuláků s mrkvovými nosy. Přemýšlím, co dám Cornelii k Vánocům. Oba mlčíme, rozumíme si totiž i beze slov. Hluboce se nadechnu a plíce mi zaplní ostrý studený vzduch. Chceme projít parkem, když najednou zahlédnu na kopci zrzavou kštici. "To je Will?" všimne si i Cornelia a zastavíme se. Will totiž není sama. Vedle ní rozpoznám i Corneliina bráchu Petera, Irmu s Martinem a Hay Lin s Erikem. "Ahooooj!" křičí Will, poskakuje a mává na nás. "Čaaaaau!" křiknu, aby to slyšela, "co tady děláte???". "Co?" rozhodí Will ruce v nechápavém gestu. "Co tady DĚLÁÁÁÁÁÁÁTE!!!!!!!!!!!" zařvu z plných plic. "Bobujem!" odpoví mi Will stejnou hlasitostí. "Bobujete?" podivím se. Will mávne rukou: "Počkejte!". Na chvilku zmizí za kopcem, ale za vteřinku se vrátí a tlačí před sebou sáňky. Sedne si dopředu, Peter za ní, chytnou provaz a Erik do nich strčí. Samozřejmě je u toho plno legrace, ti dva se řítí z kopce šílenou rychlostí, křičí a smějí se. Nezastaví, ale prosviští kolem nás. Rozběhneme se s Cornelií za nima, jenže to už je pozdě. Sáňky sice dost ubraly na rychlosti, ale do stromu před nimi narazí stále poměrně prudce. Peter i Will se sesypou na hromadu a na ně ještě spadne hrouda sněhu, kterou nárazem shodili z holých větví smrku. Podíváme se s Cornelií na sebe a spěcháme jim na pomoc. To, že se jim nic nestalo poznáme ze veselého smíchu. "Neměl si náhodou brzdit?!" baví se Will. "A co myslíš že jsem dělal?" odpovídá Peter a dusí se smíchy. "nestalo se vám nic?" ujišťuje se Cornelia a pomáhá Will ze země, "teda brácha, tys to rozjel.". Podám Peterovi ruku a usnadním mu vstát. "Ale bylo to hustý ne?" šklebí se Will. "POZÓÓÓÓÓR!!!!!" ozve se odshora z kopce výkřik Irmy. Právě si půjčila od Martina boby a oba se řítí z kopce dolů stejně jako předtím Will s Peterem a za nimi v závěsu sjíždějí Erik a Hay Lin. Těm čtyřem se naštěstí podaří zastavit bez problémů, byť se Irma s Martinem překlopí. Aspoň k tomu nepotřebují strom. "A co vy tady?" ptá se Irma, sbírá se z tvrdé země a oprašuje si sníh z kabátu. "Sme na procházce." Pokrčí Cornelia rameny. "Na procházce?" baví se Hay Lin. "A nechcete bobovat s náma?" navrhne nadšeně Will. "Proč ne?" mrkne na mě Cornelia. V družném hovoru vystoupáme na kopec. V boudě s občerstvením si vypůjčíme ještě jedny sáňky a hurá sjíždět! Cítím se sice trochu nejistě, když si sedám za Cornelii, ale když to zvládne takové třeštidlo jako Will… "Dáme závod ne?" otočí se k nám Martin vesele. Pohlédnu nejprve na sáňky vedle nás, na kterých si hoví Will s Peterem a potom na boby vedle Will, kde sedí Hay Lin a Erik. Všichni souhlasně přikyvují. "Takže ráááz….dvaaa… třiii!!!" odpočítá hlasitě Peter a všechna primitivní vozítka se odlepí z místa. A pak už nestíhám skoro nic sledovat, studený vítr mi hvízdá kolem očí, řítíme se z kopce dolů po zmrzlé zemi, sáňky nadskakují, což je sice dost nepohodlné, ale za tu jízdu to stojí. Všichni si totiž připadáme tak trochu rebelsky a maximálně svobodně! Slyším jak Will, Peter, Martin, Irma, Hay Lin, Erik i Cornelia křičí a smějí se, nezůstávám pozadu, připojuji se k nim. Kopec náhle prudce končí, sáňky se rozběhnou po rovině, neubraly však na rychlosti. "Zastav!!!" křikne na mě Cornelia pobaveně. "Jak?" směju se, tenhle pekelný stroj zastavit nejde. To už však najíždíme do lesa, snažím se kličkovat mezi stromy, což se mi i daří, ale brzy stejně nabouráme do vyvráceného pařezu. Sáňky sebou trhnou, spadnu na zem a Cornelia na mě. Když se do sytosti vysmějeme, vezmem sáně a zamíříme k ostatním, kteří se popadají smíchy za břicha. "Ty dva si zaslouží cenu!" kucká smíchy Irma, "nedojeli sice nejrychleji, ale zato nejdál!". "Tak tohle už nikdy nejedu." Směju se. Ale samozřejmě kecám, kopec sjedeme ještě několikrát. Když asi po dvou hodinách ležím opět na zemi, Cornelia vedle mě a sáňky stojí převrácené nedaleko, už se nám na kopec nechce. Nevadí! Když míříme směrem k ostatním, Cornelia si najde novou zábavu. Sebere sníh z větve nízkého stromu, uhněte z něj kouli a jelikož jdu trochu napřed, prudce mi přistane na zádech. "Ty!" naoko se rozčílím, sehnu se k zemi, abych nabral sníh a oplatil jí stejně. Cornelia se směje se uhýbá, nemohu jí dohonit, ale nakonec se přece jen strefím. V tu ránu mi však přistane na hlavě další sněhové dělo. Překvapeně se otočím a zjistím, že tajným střelcem je Will, která se ohýbá smíchy. "Já tě pomstím!" slibuje Peter a trefí Will přesně mířenou ránou. A tak se rozjede úplná koulovačka, která trvá asi tak další hodinu. "No počkej, teď ti dám pěkně velkou!" směje se Martin a válí kouli ve sněhu, aby nabyla větší velikosti. "Co kdybychom postavili sněhuláka?" napadá Cornelii. Samozřejmě souhlasíme a brzy už se u jednoho smrku rýsuje tisící první sněhulák v tomhle městě. A pěkně velký, převyšuje mě a Petera téměř o 20 centimetrů. "Hotová Akátková!" piští Irma a má na mysli naší velice neoblíbenou profesorku matematiky. Všichni vybuchují smíchy, já taky, ale moji pozornost však upoutá ještě něco. Pohlédnu dál do lesa na malinkou mýtinku, kde něco červeně bliká. Zaostřím pořádně a rozpoznám Billyho, Borise, Jacka a Pavla. Ta červená světýlka jsou konce cigaret, které svírají v ústech. Billy vycítí, že na ně zírám, ušklíbne se a něco pošeptá Borisovi, který souhlasně pokývá hlavou a hned to šeptem sdělí také Jackovi a Pavlovi. Jack se zasměje, Pavel, který jako jediný nekouří se tváří všelijak, jenom ne pobaveně nebo spokojeně. Pokrčí neurčitě rameny. Billy si ještě demonstrativně přejede ukazováčkem pod krkem, aby mi naznačil co si o mě myslí a pak všichni zmizí. "Calebe, děje se něco?" přijde ke mně Cornelia a obejme mě, "vypadáš znepokojeně.". "Ne," zavrtím hlavou, odvrátím pohled od prázdné mýtinky a zahledím se do očí Cornelie, "nic se neděje.". "Lidi mám dost." Říká právě Irma, "jsme tu už pět hodin a začíná se stmívat.". "Jasně, už to rozpustíme." Souhlasí Will a tak se rozejdeme. Hay Lin doprovází Erik, Irmu Martin. Já, Will, Peter a Cornelia se také rozdělíme, Peter jde s Will a já s Cornelií. Před jejich domem se s Cornelií ještě dlouho a vášnivě líbáme. Asi po půl hodině teprve Cornelia zapadne do dveří. Jsem na odchodu, když zaslechnu tiché: "Calebe?". "No?" obrátím se. "Miluju tě." Šeptne Cornelia a zabouchne dveře. Pousměju se. Dnešní den stál z to. Pouze jedno mi kalí štěstí a to jsou bývalí kámoši. Nevím co chystají, ale nelíbí se mi to. Nemohu dlouho usnout… Myslím na Cornelii, bývalé i ty současné přátele, na dnešní odpoledne strávené na kopci… Když ještě ve dvanáct nespím, rozhodnu se napsat Cornelii SMSku. Vím, že si ji přečte až ráno, ale to nevadí. Po odeslání konečně usnu a už netuším, že o několik bloků dál si Cornelia právě v posteli čte: "Požádal jsem anděla, aby mi tě dnes v noci ohlídal. Nic neřekl a zmizel. Za chvíli se ale vrátil a řekl mi: ,Anděl nemůže hlídat anděla.´"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caleb caleb | 21. července 2007 v 11:42 | Reagovat

Krásné.

2 Cornelia Hale Cornelia Hale | Web | 21. července 2007 v 13:09 | Reagovat

Přenádherné! :-)

3 Corny Corny | 21. července 2007 v 14:24 | Reagovat

to je krásne :)

4 U.s.a.k. U.s.a.k. | E-mail | Web | 21. července 2007 v 16:04 | Reagovat

Vážně nádhrná kapitola

5 Corny Corny | 21. července 2007 v 19:58 | Reagovat

Fakt moc pekná, vydarená :) je! U.S.A.K.! Ty mas hned po Smajlinke tie naj pribehy! Zboznujem pohanku :)))) citam si ju furt dokola :)hb

6 Smajlinka Smajlinka | E-mail | Web | 21. července 2007 v 20:10 | Reagovat

Corny: Myslím, že je to naopak :D Jsem až po U.S.A.K.O.V.I :D

7 cornelia verča cornelia verča | E-mail | Web | 21. července 2007 v 20:36 | Reagovat

máš u mě diplom

8 Corny Corny | 22. července 2007 v 13:13 | Reagovat

ne, to nejsi :)))) smajli

9 Jean Jean | 23. července 2007 v 20:17 | Reagovat

Uzasne

10 Corny Corny | 29. října 2007 v 11:54 | Reagovat

krasny koniec!kde na tie napady chodis?

11 Smajlinka (autorka) Smajlinka (autorka) | E-mail | Web | 6. ledna 2008 v 11:31 | Reagovat

Corny: Ještě to nemá být konec XD Možná to někdy ještě dopíšu... někdy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama